Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Franz Kafka (1910-23)

„Ne že by se nám nedostávalo víry. Ale již v prosté skutečnosti života se nelze dobrat celé hodnoty víry.“
„V tom že je nějaká hodnota víry? Nelze přece nežíti.“
„Právě v onom „nelze přece“ tkví šílená síla víry; tímto záporem nabývá podoby.“
(5618, Aforismy, př. Rio Preisner, Čs. spisovatel, Praha 1968, str. 22.)

Ladislav Hejdánek (2008)

Pokud nechceme nějak specificky vymezovat (a rozšiřovat) význam slova „vrženost“, musíme předpokládat, že vrženo může být jen něco dosud nevrženého, co však tu je aspoň v takové „podobě“ (v takovém „modu“), aby to vrženo být mohlo. Aby tu však něco takového mohlo „být“, musí to buď být odvozeno z něčeho, co tu bylo již dříve (ale pak to už muselo být nějak situováno), anebo to je alespoň v samotném svém počátku něco nového, co tu ještě nebylo, a co tedy muselo být nějak „ustaveno“, „stvořeno“ z jiného „základu“, který je třeba vidět (a hledat) ve sféře nikoli „již jsoucího“ (a tím částečně již předmětného), nýbrž ve sféře nepředmětné, ve sféře ryzí nepředmětnosti. Musíme zkrátka předpokládat, že „stvoření“ nemůže spočívat ve „vržení“, že nemůže být s „vržením“ totožné ani s ním splývat. Stvořenost musí přecházet vrhání a vrženosti. A to nás zároveň vede k závěru, že sám počátek každé pravé události (neboť každá pravá událost musí mít svůj nejvlastnější počátek ve „stvořenosti“, tj. v počátečním přechodu z „ještě ne“ do „již ano“, kdy ono „ještě ne“ znamená „ne-jsoucnost“ v plném slova smyslu) musí být v podstatném slova smyslu „ne-situován“, musí k němu docházet ještě mimo každou situaci a před možností ustavení jakékoli situovanosti, tudíž i před možností jakéhokoli „vržení“ a jakékoli „vrženosti“.
(Písek, 080202-1.)

Franz Kafka (1910-23)

Psát deník je výhodné i proto, že si člověk s uklidňující jasností uvědomí změny, jinmž neustále podléhá, na něž ovšem vcelku věří, které tuší a přiznává, které však podvědomě popře vždycky, když má z takového přiznání načerpat naději nebo klid. V deníku najde důkazy toho, že i v situacích, které se dnes zdají nesnesitelné, žil, pozoroval a zapisoval postřehy, že tedy tahle pravice se pohybovala jako dnes, kdy jsme sice moudřejší o možnost přehlédnout tehdejší situaci, ale proto tím spíše si musíme přiznat, jak neohroženě jsme tenkrát bojovali, což se nám dařilo přes všechnu tehdejší neznalost.
(5618, Aforismy, př. Rio Preisner, Čs. spisovatel, Praha 1968, str. 24.)

Franz Kafka (1910-23)

Dokončit sebemenší stať není ani tak těžké proto, že náš cit pro ukončení určitého úseku si žádá ohně, který nelze jen tak vykřesat z toho, co jsme dosud skutečně napsali, nýbrž spíš proto, že i nejmenší stať vyžaduje od autora spokojenost se sebou samým a sebezapomnění, z něhož se bez silného rozhodnutí a vnějšího impulsu nevychází tak snadno na čerstvé povětří všedního dne, a tak člověk spíš od všeho neklidně uteče a nenápadně se odpoutá dřív, než se stať hladce uzavře, takže závěr se pak musí dokončovat zvenčí holýma rukama, které musí nejen pracovat, ale také se něčeho přidržovat.
(5618, Aforismy, př. Rio Preisner, Čs. spisovatel, Praha 1968, str. 24.)

Franz Kafka (1910-23)

Jenom nepřeceňovat to, co jsem napsal, tím se mi stane nedostižným to, co mám ještě napsat.
(5618, Aforismy, př. Rio Preisner, Čs. spisovatel, Praha 1968, str. 26.)