Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Martin Heidegger (1935)

Ursprung bedeutet hier jenes, von woher und wodurch eine Sache ist, was sie ist und wie sie ist. Das, was etwas ist, wie es ist, nennen wir sein Wesen. Der Ursprung von etwas ist die Herkunft seines Wesens. Die Frage nach dem Ursprung des Kunstwerkes fragt nach seiner Wesensherkunft. Das Werk entspringt nach der gewöhnlichen Vorstellung aus der und durch die Tätigkeit des Künstlers. Wodurch aber und woher ist der Künstler das, was er ist? Durch das Werk; denn, daß ein Werk den Meister lobe, heißt: das Werrk erst läßt den Künstler als einen Meister der Kunst hervorgehen. Der Künstler ist der Ursprung des Werkes. Das Werk ist der Ursprung des Künstlers. Keines ist ohne das andere. Gleichwohl tr(gt auch keines der beiden allein das andere. …
(Der Ursprung des Kunstwerkes, Reclam, Stuttgart 1978, S. 7.)

Jan Patočka (1968)

... Toto subjektivně-vnitřní se opírá o ono vnější a není jinak možné, nemůže se jinak rozvinout. Subjektivní směřuje vždy k objektům, k něčemu vnějšímu, ale zároveň je také možné pouze tak, že se o něco vnějšího opírá. ... Tak povstávají objektivity jako řeč ze subjektivního smyslodajství a podmiňují pak teprve vyšší subjektivní život. Tak povstávají tělesa jako kulturní objekty ze smyslodajně-tvořivé subjektivity a odhalují jí v tomto vznikání teprve její hlubší možnosti – nebýt těchto ztuhlých podob našich gest, zůstala by pravděpodobně neobjevena např. oblast umělecká. A přece to všechno nejsou žádné přírodní procesy, jimž by bylo lze jen přihlížet a konstatovat je, neboť všechno jsou zde dějiny, mo/3.1.8/tivace, smyslodajství, a to, kdo kdysi snili o přírodopisu vývoje řemesel po biologickém způsobu, ti se jistě dali špatnou cestou. Nebylo by pak možno říci snad také obráceně: tak jako věcná tělesa povstávají skrze smyslodajství a sama opět podněcují a rozvíjejí subjektivitu, připravuje se subjektivita v tělesnu zvláštního druhu, v naší vlastní tělesnosti jakožto předchůdném popudu smyslodajství? Není tělo jakousi prehistorií, jež předchází našim aktivním dějinám?
Vztah těla k subjektivitě by ovšem v žádném případě nebyl ...
(Fenomenologie a metafyzika pohybu, přel. I.Chvatík, in: Přirozený svět a pohyb lidské existence, samizdat, Praha 1980, str. 3.1.7.)

Friedrich Nietzsche (1884-1885)

Heil euch, biedere Engländer
Eurem Darwin heil, verständ er
Euch so gut wie als sein Vieh!
Billig ehrt ihr Engeländer
Euren Darwin hoch, verständ er
Auch nicht mehr als Zucht von Vieh.
Heißt die Majestät verletzen
Majestatem genii !
Nur – zu Goethen ihn zu setzen
28 [46]
(Nachgelassene Fragmente, in: 4581, Sämtliche Werke 11, Colli-Montinari, München 1980, S. 308 u. 333.)

A. Halder – M. Müller (1988)

existenziell (lat.), das unmittelbare Dasein eines Einzelnen, bestimmten Menschen betreffend, im Unterschied zu existenzial = (fundamental-)ontologisch zum Dasein des Menschen als solchem gehörig.
(6920, Philosophisches Wörterbuch, Freiburg etc. 1993 [11988], S. 86.)

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1807)

Es ist nun zu sehen, welche Gestalt das Innere und Äußere in seinem Sein hat. Das Innere als solches muß ebensosehr ein äußeres sein und eine Gestalt haben wie das Äußere als solches; denn es ist Gegenstand oder selbst als seiendes und für die Beobachtung vorhanden gesetzt.
(2239, Phänomenologie des Geistes, ed. Hoffmeister, Leipzig 51949, S. 199.)