Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

G. Picht (1965-6)

Wer eine Geschichte der Philosophie in die Hand nimmt und sie vernünftig benutzen will, der muß wissen, was er von ihr erwarten darf und was nicht. Ein Lehrbuch der Geschichte der Philosophie verhält sich zur Sache selbst, nämlich zur Philosophie, nicht anders als ein Lehrbuch der Musikgeschichte zur Sache selbst, nämlich zur klingenden Musik. Sie können aus einem solchen Lehrbuch, ähnlich wie aus einer Musikgeschichte, eine Fülle von Kenntnissen erwerben, die zum Verständnis der Philosophie beziehungsweise der Musik wichtig, ja unentbehrlich sind. Aber so wenig wie die Musik als solche in einer Musikgeschichte zum Klingen kommt, so wenig finden sie in den Büchern über die Philosophie das, worum es doch geht, nämlich die Philosophie als solche. Wie die Musik, so ist auch die Philosophie nicht ein Gegenstand, den man vorfinden und zur Kenntnis nehmen kann. Sie ist vielmehr, ähnlich wie die Musik, ein Geschehen, das sich in unserer Mitte ereignet.
(5969, Kants Religionsphilosophie, Stuttgart 1985, S. 9.)

Ladislav Hejdánek (2013)

Patočka v jednom svém „zlomku“ (Péče 3, str. 682) napsal, že „Práce – přetváření daného k našim potřebám“ (a připomíná, že Hegel mluvil o „objektivaci subjektu“ – ale to necháme teď stranou). Takto vymezená práce se zdá přesahovat lidskou sféru – ptáci staví hnízda také takovým přetvářením „staviva“ ke svým potřebám. Zásadní důležitost má vědomí (event. vědění) o vlastních potřebách i o vhodnosti (účelnosti) využití nějakého materiálu (např. jako staviva). Pak se právě díky tomuto „vědomí“ může z nahodilé ho úspěchu nějaké „zkoušky a omylu“ stát záměrné vytvoření něčeho – a to je předpokladem „práce“. Aby mohlo jít vskutku o práci, k tomu je navíc zapotřebí takového „vědomí“ a „vědění“ o tom, co jsme udělali, abychom za obdobných okolností dovedli tento „úkon“ (pracovní výkon) zopakovat. Práce je tedy do jisté míry a v jistém rozsahu podmíněna vědomím (a zčásti i věděním), což znamená, že nemůže být jen automatická. Pokud je nějaká práce (původně opravdová práce) automatizována nebo dokonce pokud je nuceně automatizována, jde o to, čemu se od Hegelových dob říká „odcizená práce“. Každá skutečná práce tudíž znamená v menší nebo větší míře také „tvoření“, „tvorbu“; v tom je také její uspokojivost pro toho, kdo pracuje. Tato uspokojivost mizí, když je práce zcela zbavena tvorby či tvořivosti. Odtud pokusy o náhradu této uspokojivosti třeba odměnou, platem apod.
(Písek, 130511-2.)