Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Promluva (řeč)
Ladislav Hejdánek
(2008)
Thrasylos prý – podle Diogéna Laertského – byl autorem výroku: „Řeč je stínem činu.“ (4291, str. 66.) S mnohem větším oprávněním bychom mohli říci, že „text“ je „stínem řeči“ (přesněji promluvy). O čem však v žádném z těchto tří případů nelze pochybovat, je nutno jak čin, tak řeč (promluvu) – a ovšem také text interpretovat, správně vyložit v příslušných souvislostech, v kontextu, a to hned dvojím. Jednak tak, aby původní kontext činu (nebo promluvy či zápisu promluvy resp. myšlenky) nebyl narušen nebo dokonce nahražen jiným, zejména však aby vše bylo právě interpretací zapojeno do nového kontextu, totiž porozumivého a vhodného k porozumění. A protože není mezi tím vším vlastně zásadního rozdílu, protože také „slovo je čin“ (a tedy „promluva je čin“), musíme uzavřít, že řeč (promluva) je jen někdy pouhým „stínem činu“, ale jindy se může sama stát mocnějším činem než jakýkoli fakticky provedený čin, neboť může vést nikoli k jednomu konkrétnímu činu, ale k mnoha činům, a to k mnoha činům mnohých, neboť promluva je schopna oslovit mnohé daleko spíše než jeden konkrétní čin. Což ovšem vůbec neznamená, že každá promluva je něčeho takového schopna, že každá promluva je „čin“ (ostatně ani každý čin není takovým opravdovým „činem“).
(Písek, 080507-2.)
vznik lístku: květen 2008
Philosophiegeschichte | Filosofie - dějiny
G. Picht
(1965-6)
Wer eine Geschichte der Philosophie in die Hand nimmt und sie vernünftig benutzen will, der muß wissen, was er von ihr erwarten darf und was nicht. Ein Lehrbuch der Geschichte der Philosophie verhält sich zur Sache selbst, nämlich zur Philosophie, nicht anders als ein Lehrbuch der Musikgeschichte zur Sache selbst, nämlich zur klingenden Musik. Sie können aus einem solchen Lehrbuch, ähnlich wie aus einer Musikgeschichte, eine Fülle von Kenntnissen erwerben, die zum Verständnis der Philosophie beziehungsweise der Musik wichtig, ja unentbehrlich sind. Aber so wenig wie die Musik als solche in einer Musikgeschichte zum Klingen kommt, so wenig finden sie in den Büchern über die Philosophie das, worum es doch geht, nämlich die Philosophie als solche. Wie die Musik, so ist auch die Philosophie nicht ein Gegenstand, den man vorfinden und zur Kenntnis nehmen kann. Sie ist vielmehr, ähnlich wie die Musik, ein Geschehen, das sich in unserer Mitte ereignet.
(5969, Kants Religionsphilosophie, Stuttgart 1985, S. 9.)
vznik lístku: únor 2004