Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek (2008)

Máme-li provést srovnání představy a pojmu, musíme nejprve důsledně odlišit představu jakožto představující (tj. jako výkon představování) a to, co je tímto výkonem představováno, tj. představované. Pojem můžeme potom srovnávat pouze s představou jakožto aktem, jakožto výkonem, jehož cílem je ustavit a mít před sebou ono „představované“, neboť také pojem je tím, co je pouhým prostředkem k tomu, aby něco bylo pojato, tj. aby bylo ustaveno a upevněno ono „pojaté“. Naproti tomu samo „představované“ nelze srovnávat s pojmem, nýbrž pouze s něčím pojatým, tedy s „předmětem“ pojímání neboli pojmu. Pojem tedy chápeme jako součást resp. složku aktu pojímání, tedy myšlenkového „uchopování“, jak se tomu tradičně rozumělo. Kritika tzv. psychologismu v logice byla oprávněná, ale závěry, které z této oprávněnosti vyplývají, byly nesprávně interpretovány, protože nebyl náležitě rozlišován sám pojem od toho, čeho byl pojmem (tj. k pojímání čeho ho bylo použito resp. je používáno). Z toho všeho vyplývá, že představa představující, stejně jako pojem pojímající se může vztahovat jakoby k „témuž“, ale pokaždé v detailech odlišným způsobem. Necháme-li stranou psychologické chápání „představy“ a „představování“, představování znamená, že je ve vědomí (v individuálním vědomí) něco jakoby „postaveno před“ příslušný vědomý subjekt. Konkrétním důsledkem takto pojaté „představy představující“ je to, že musíme rezignovat na každý pokus o jakýkoli přístup k ní zvnějšku; tak jako nemůže přímo nahlédnout do vědomí druhého člověka, nemůžeme nahlédnout ani do jeho představování a tedy ani do jakékoli jeho představy představující. Popsat jakoukoli představu (představující) tedy ze zásadních důvodů nelze; popsat se můžeme pokusit jen její představované, a i tam to má své zvláštní náležitosti, např. že k onomu představovanému nemáme přímý přístup, nýbrž že jsme odkázáni na to, jak nám náš partner jako „představující (si)“ dokáže slovy sdělit, co si představuje, a my si pak na základě takového sdělení (sdělování) musí ono jím „představované“ také sami představit, tj. na základě oněch výpovědí o jím individuálně představovaném ustavit také svou vlastní individuální představu. Už z tohoto obrazu je nepochybně zřejmé, že něco takového musí trpět nemalými nepřesnostmi. Vynález pojmů a pojmovosti (ovšem původně řecký) vynikající měrou napomohl k tomu, aby většina těchto nepřesností byla nebo alespoň mohla být odstraněna nebo jinak překonána (dalším a dalším rozlišováním, jaké by samo představování a dohovor o něm nikdy nebylo schopno). Funkce pojmů, alespoň původně, spočívala v upřesňování představ; zároveň se však velmi brzo ukázalo, že pojmy mohou být soustředěny i na leccos, co si vpravdě představovat vůbec nemůžeme. Důsledkem této původně nečekané novinky bylo skeptické podcenění smyslových dojmů i každého představování, které se o smyslové dojmy opíralo, a na druhé straně naprosté přecenění a zejména chybné chápání toho, co lze pojmově mínit, aniž by bylo možno si to „představit“ v jakékoli spojitosti s vnímáním.
(Písek, 080311-1.)

Ladislav Hejdánek (2007)

Přátelé, pošlete mi, prosím, tři knihy u vás vydané: ...
Předem děkuji. – A mám malou „učitelskou“ poznámku k vaší charakteristice knížečky SPEKu „Duše“: co to je podle vás „nejednoznačný pojem“? Podle mne je to nesmysl – buď to je opravdu pojem, a pak je nutně jednoznačný, anebo to není pojem, ale jenom „slovo“, které může mít různé významy. Pojmy byly vynalezeny právě proto, aby jejich „míněné“ mohlo být míněno jednoznačně. Podle toho se také pozná, zda někdo pracuje s pojmem (nebo několika pojmy) – anebo zda se to nikdy nenaučil. Pracovat pouze s pojmy ovšem nedokáže nikdo, ani matematik, ani symbolický logik; bez narativity se prostě neobejdeme. Ale narativita pracuje se slovy a jejich významy, a od významů slov k pojmům je ještě hodně daleko.)
Tak promiňte, že „poučuju“.
Srdečně zdravím a nakladatelství přeju hodně zdaru ! L v H .
(z e-mailové objednávky, odeslané 4.8.07, na kterou Tomáš odpověděl 11.8.07.)
- – –
Milý Tomáši, ačkoli píšeš, že ...
Jinak jsem rád, že mou poznámku bereš jako „poučení“; snad Tě to nenaštvalo. Ale poučení přece není nikdy dost. Navrhuješ formulaci „pojem, o němž se mínění rozcházejí“; po mém soudu i to je nesprávné. Základní potíž je v tom, že nemáme vůbec žádnou možnost přímého přístupu k pojmům, jen nepřímo je v omezeném rozsahu můžeme srovnávat např. co do obecnosti (např. pojem trojúhelníka je obecnější než pojem čtverce). Ale to, čemu se tradičně (ale chybně) říká „vymezení pojmu“, je ve skutečnosti vždycky vymezením toho, k čemu se pojem vztahuje, tj. čeho je pojmem (pojetím, uchopením – tedy tzv. intencionálního „předmětu“, a jak já dodávám: nebo „ne-předmětu“). Pojem čtverce totiž nemá žádné „rohy“, strany ani žádnou plochu, to všechno má jen čtverec. Takže přece jen nezbývá, než mluvit o „slovech“ nebo „termínech“, ale termínu „pojem“ je třeba užívat velmi opatrně.
Pokud jsem Tě neotrávil ani nenaštval ještě ani teď, pasuju Tě na „pašáka“. (Ale budiž Ti útěchou, že ani naši přední „logikové“ v tom nemají jasno, a na mou kritiku reagují někteří s arogancí, známou spíš u lidí s nižším IQ.)
Zachovej mi však nadále svou přízeň! Zdar a sílu ! L v H .
(z e-mailu, který jsem poslal 11. srpna 2007 jako odpověď na reakci Tomáše Trusiny)
(Písek, 070811- 1.)

Johann Wolfgang Goethe (1808-1832)

Mephistopheles:
...
Im Ganzen – haltet Euch am Worte !
Dann geht Ihr durch die sichre Pforte
Zum Tempel der Gewißheit ein.
Schüler:
Doch ein Begriff muß bei dem Worte sein.
Mephistopheles:
Schon gut! Nur muß man sich nicht allzu ängstlich quälen;
Denn eben wo Begriffe fehlen,
Da stellt ein Wort zur rechten Zeit sich ein.
Mit Worten ein System bereiten,
An Worte läßt sich trefflech glauben,
Von einem Wort läßt sich kein Jota rauben.
(0198, Faust, Leipzig ?, S. 60.)