Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

()

4. Mojž. 23, 10	ó bych umřel smrtí spravedlivých
5. Mojž 30,15 – 19	předložil jsem tobě život a smrt
Joz 2, 14	duše naše za vás nechť jsou na smrt
2 Král 2, 21	nebudeť více odtud smrti, ani
Job 7, 15	že sobě zvoluje duše má smrt
Ž 9, 14	kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti
Ž 33, 19	vyprostil od smrti duše jejich
Ž 55, 5	strachové smrti připadli na mne
Ž 56, 14	nebo jsi vytrhl ze smrti duši mou
Ž 68, 21	Hospodin Pán ze smrti vyvodí
Ž 116, 8	vytrhl jsi duši mou od smrti
116, 15	drahé jest smrt svatých jeho
Ž 118, 18	ale smrti mne nevydal
Př 10, 2	spravedlnost vytrhuje od smrti
11, 4
Př 14, 32	naději má při smrti spravedlivý
Př 18, 21	smrt i život jsou v moci jazyka
Př 24, 11	vytrhuj jaté k smrti
Kaz 7, 1	lepší jest den smrti, než den narození
Iz 25, 8	sehltí i smrt u vítězství
Iz 28, 15	učinili jsme smlouvu se smrtí
18	zrušena bude smlouva vaše se smrtí
Iz 53, 12	že vylil na smrt duši svou
Jer 8, 3	bude žádostivější smrt nežli život
Jer 21, 8	kladu před vás cestu života i smrti
Oz 13, 14	od smrti vykoupím je budu zhoubcem tvým, ó smrti
Mat 26, 38	smutnáť jest duše má až k smrti
Mk 14, 34
Luk 22, 33	s tebou hotov jsem i na smrt jíti
Řím 6, 9	smrt nad ním již více napanuje
Řím 7, 24	kdo mne vysvobodí z toho těla smrti?
Řím 8, 6	opatrnost těla jest smrt
38	ani smrt, ani život nás odloučiti
1.Kor 3, 22	buď život, buď smrt, všecko je vaše
15, 54	pohlcena jest smrt ve vítězství
15, 55	kde jest, ó smrti, osten tvůj?
2.Kor 4, 12	tak smrt v nás moc provodí
Jak 5, 20	vysvobodí duši od smrti
Zj 9, 6	hledati budou lidé smrti, ale smrt uteče
Zj 21, 4	smrti již více nebude
2 Kor 5, 4	aby pohlcena byla smrtelnost od života
2 Sam 14, 14	všickni jsme nepochybně smrtelní
22, 16	bolesti smrtelné obstoupily mne
1 Kor 15, 53	musí smrtelné obléci nesmrtelnost
54	když smrtelné toto obleče nesmrtelnost

Jan Heller (2005)

Podle křesťanského učení jest cílem lidského života spasení. Kdo je nezískal, ztratil vše. Spasení je osvobození od sebe sama. Uskutečňuje se skrze víru. Víra není názor, třeba i o Bohu, nýbrž zřeknutí se sebe sama. Je tedy poslušností, ba rovnou a přímo, souhlasem s rozsudkem smrti nad sebou samým. – S vírou těsně souvisí pokání. Víra a pokání je vlastně vnitřně jediný pohyb. Ježíš říká: Čiňte pokání a věřte evangeliu (Mar. 1,15). Pokání je poznání a vyznání, že tento rozsudek smrti nade mou je spravedlivý. Boží „ne“ k lidské sebestřednosti. Ne k člověku jest ovocem hříchu. Hřích pak pochází především z toho, že člověk chce mít, vlastnit. Světský člověk chce mít štěstí, bohatství, slávu atd. Obojí je stejný hřích, neboť oba svou vůlí k vlastnictví kladou Bohu podmínky. Oba nechtějí být zcela a naprosto odkázáni na Boha samého a na jeho pouhou milost, nýbrž chtějí být alespoň v něčem, alespoň trochu božími partnery jako ti, kteří už mají něco předem jisté. Bůh chce naproti tomu, abychom neměli nic, také jej abychom neměli (k dispozici, ve svém vlastnictví), nýbrž on sám chce mít nás, chce nás učinit svým vlastnictvím a svým nástrojem, ale tak, abych za to na něm nic nechtěli a nevymáhali, abychom proti němu nevznášeli žádný nárok, ani nárok na vlastní existenci. Právě smrtí se člověku zřetelně ukazuje, že nemůže proti Bohu mít a vznést žádný nárok, ani nárok na vlastní existenci. Toto určení k smrti je však pro starého člověka pohoršením. /190/ Všecky soteriologické náboženské systémy se pokoušejí o to, vysvobodit člověka od smrti. Křesťanství však není žádný soteriologický náboženský systém, nýbrž pravda o člověku a o jeho určení. (Není žádné pravdy o Bohu, protože Bůh jest pravda.) Proto se pravé křesťanství nesnaží člověka od smrtzi osvobodit, nýbrž ukázat mu nezbytnost smrti a smysl smrti.
(Podvečerní děkování, Vyšehrad, Praha 2005, str. 189.)

Gabriel Marcel (1968)

Role smrti je v mých dramatech naprosto prvořadá, v jistém smyslu též role nemoci; to je ostatně věc, kterou mi dost bizarně vytkl Pierre Aimé Touchard ve své knize Dionýsos: podle něj jsem nemoci a smrti vyhradil příliš mnoho místa. Přiznávám, že mě to pobavilo, protože nevěřím, že bychom kdy mohli nemoci a smrti vyhradit dosti význačné místo: tady jsme v samém srdci našeho údělu a našeho tajemství.
(7130, Paul Ricoeur – Gabriel Marcel, Rozhovory, Brno 1999, s. 39.)