Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Isaac Asimov (1972)

… „… Pozemšťané chtějí Pumpu; chtějí energii zadarmo; chtějí ji do té míry, že odmítají věřit, že ji nemohou mít.“
„Ale proč ji chtějí, když to znamená smrt?“
„Musí jen odmítnout uvěřit, že to znamená smrt. Nejjednodušší způsob, jak vyřešit problém, je popřít jeho existenci. Tvůj přítel, doktor Neville, dělá to samé. …
(6876, Ani sami bohové, př. Zdeněk Lyčka, Praha 1992, str. 197.)

(5.8.2005)

Pátek 5.8.05, Praha – ČR 2, 6.45: V Dobrém jitru radíme zahrádkářům, jak pěstovat, ošetřovat i hnojit rostliny. Od poloviny srpna je třeba udělat pravidelné a každoroční přihnojení ovocných dřevin draselnými sloučeninami, přitom vzít v úvahu jak nároky dřevin, zda jsou citlivé k vápníku, nebo naopak vápník a půdu zásaditější vyžadují. Během jednoho měsíce, tedy do poloviny září, bychom měli ovocnářské plochy v dobré plod-nosti pohnojit následovně: na každých 10 m2 (nebo pod strom o průměru koruny 3,5 m) dát dávku: pro jádroviny 100 g draslíku = 200 g draselné soli 60, pro peckoviny 160 g draslíku = 320 g draselné soli 60, pro bobuloviny 60 g draslíku = 150 g síranu draselného, pro jahodníky 120 g draslíku .= 300 g síranu draselného. Při vysoké plodnosti dávku zvyšujeme až o polovinu. Draselné živiny jsou v půdě lehce rozpustné, měla by následovat zálivka vodou. Dostatek draslíku v půdě zvyšuje mrazuvzdornost dřevin, vybarvování plodů a jejich cukernatost. Draslíkem je třeba hnojit každoročně.
(pel)
(in: Týden rozhlasu č. 31, 1.8. – 7.8. 2005, str. 7.)

Isaac Asimov (1972)

„Nejde o vymýšlení, doktore,“ chlácholil ho Gottstein. „Ani mě nenapadlo něco takového vyvozovat. Ale všichni víme, že když se pokoušíme určit něco, co leží na hranicích známého a neznámého, je nezbytné dělat předpoklady. Předpoklady se mohou klenout nad šedou oblastí nejistot a můžete je s naprostou poctivostí posouvat jedním či druhým směrem, ale v souladu s … ehm … s okamžitými emocemi. Možná jste vytvářel své předpoklady na anti-Hallamovské hranici možného a nemožného.“
„Tohle je neplodná debata, pane. Tehdy jsem se domníval, že se mám o co opřít. Ale nejsem fyzik. Jsem – byl jsem – radiochemik.“
(6876, Ani sami bohové, př. Zdeněk Lyčka, Praha 1992, str. 175.)

Isaac Asimov (1972)

„… To, co jsem si o něm zapamatoval, docela sedělo.“
„Copak ?“
„Zapamatoval jsem si jeho jistou zajímavou iracionálnost a pokusil jsem se ji dokázat. Dost tvrdě mi vzdoroval. Působil rozumně; tak rozumně, že mi to začalo připadat podezřelé. Někteří blázni si vytvoří druh přitažlivé racionálnosti jako obranný mechanismus.“
„Panebože,“ přerušil ho Montez uštvaně. „Skoro vám nerozumím. …“
(6876, Ani sami bohové, př. Zdeněk Lyčka, Praha 1992, str. 185.)

Isaac Asimov (1972)

Zamyslil se. Koncepce mu byla samozřejmě známá, stejně jako její termodynamické důsledky. Ale proč by neprozkoumal předpoklady? Ty musí být slabinou každé teorie. Co když jsou předpoklady, považované podle definice za správné, mylné? Kdyby se vyšlo z jiných předpokladů, jaké by byly výsledky? Protikladné?
Začal z ničeho, ale už za měsíc měl pocit, který zná každý vědec – to nekonečné cvakání, jak do sebe zapadají neočekávané součásti a znepokojující paradoxy přestávají být paradoxními ... Byl to pocit Pravdy.
(6876, Ani sami bohové, Svoboda, Praha 1992, str. 36-37.)