Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Isaiah Berlin (1987)

Those who know there is only one true answer to all questions and have metaphysical a priori guarantees of it are always wrong and often dangerous.
(To Beata Polanowska-Sygulska, 22.April 1987, UD 57.)
[ex: http://berlin.wolf.ox.ac.uk/quotations/quotations_from¬ib.html]

Ladislav Hejdánek (2006)

Zkušenost je něco, co nemůžeme dost dobře (a v příslušném rozsahu) získat pouhým pozorováním, ale je to nepochybně pozorování, co nás ke zkušenosti nejen vede, ale co při určité nezbytné obezřetnosti může být povzbuzením, výzvou a motivem, proč bychom dosavadní svou zkušenost měli revidovat. Hegel uvádí v Encyklopedii (I, § 40, Suhrkamp 608, str. 112), že „kritická filosofie má s empirismem společné to, že zkušenost je třeba považovat za jedinou základnu poznatků“. To je ovšem vážný omyl, je to chyba: něco můžeme pozorovat jen tehdy, když jsme s ,tím‘ už udělali (v nějakém směru jakousi zkušenost. Nemusí to být nutně zkušenost právě s tím, co pozorujeme, ale stačí, aby to bylo něco podobného. Platí však, že pokud jsme to, co pozorujeme, ještě opravdu nikdy neviděli, neslyšeli atd., tj. pokud jsme právě s tím neudělali a neměli žádnou zkušenost, pozorujeme to jako něco jiného, s čím jsme už nějakou zkušenost udělali a měli (resp. máme, protože si na tu zkušenost s oním něčím jiným musíme aspoň trochu vzpomenout). – To je tedy jedna věc. A pak tu je ještě druhá: jestliže zkušenost nemůžeme odvozovat pouze z pozorování, znamená to, že ke zkušenosti náleží vždy ještě něco dalšího, co z pozorování nevyplývá, co nemůže být na pozorování založeno a co musí mít svůj původ v něčem, co „pozorovat“ nelze, a tedy co jsme pozorovat nemohli. A nejen to: musí mít svůj původ v něčem, co nelze ani poznat na základě pouhé zkušenosti, což znamená, že pokud to vůbec poznat lze, musí to být založeno ještě na něčem dalším. – Celá záležitost ovšem má své řešení, ale jen za jednoho důležitého předpoklad, totiž že změníme své chápání „zkušenosti“, resp. že připustíme, že můžeme mít ještě jiného druhu zkušenost, totiž takového drhu, že zakoušet můžeme i něco jiného než to, co máme před sebou a co můžeme takto z distance pozorovat a poznávat.
(Písek, 060824-1.)

Isaiah Berlin (1988)

Participation is not my thing; by nature I am observer.
(In conversation with Beata Polanowska-Sygulska, Apríl 1988, UD 168.)
[ex: http://berlin.wolf.ox.ac.uk/quotations/quotations_from¬ib.html]

Isaiah Berlin (1988)

You must realise that if you use violent methods the result will almost invariably be totally different from that you intend. Why? Because too much is unknown – not because you are wrong. The abuses are abuses, the tyranny is a tyranny, it should be stopped, it can be stopped; but if the measures are too violent – that´s to say, if you believe in the possibility of a total or even three-quarters transformation of society by organised means, if need be by violence – you will find that you´ve heaved up forces of whose existence you were probably not avare, which will in some way frustrate your designs and produce something maybe better that there was before, but not that you wanted.
(Interview with Michael Ignatieff, 29 November 1989.)
[ex: http://berlin.wolf.ox.ac.uk/quotations/quotations_from¬ib.html]

Tomáš Garrigue Masaryk (1931)

...Takovými velkými hesly se mohou lidé opíjet, ale nemohou se jimi naučit pracovat. Osvobodili jsme se od despotických pánů; teď ještě se musíme osvobodit od velkých a despotických slov... Pravda, lidé se drží slov nejen v politice, nýbrž ve všech oborech, v náboženství, vědě, filosofii. Proto jsem vždy kladl důraz na věci, na pozorování a poznání faktů; ale dobře pozorovat a poznávat – k tomu je třeba lásky.
(Karel Čapek: Hovory s Tomáš Garrigue Masarykem, Praha 1990, str. 115.)