Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Explikace
Jan Štěpán
(1998)
explikace (z lat. explicatio, rozvinutí, rozbor, výklad) postup zpřesnění významu jazykových výrazů v jejich označovací funkci (↑denotace). Uplatňuje se u výrazů, které jsou vágní, tj. denotačně nepřesné. Zpřesňovaný výraz se nazývá explikandum, zpřesňující výraz explikát. Zpřesnění zprostředkuje smysl těchto jazykových výrazů (↑pojem). Pro explikát se požaduje podobnost s explikandem a maximální exaktnost. E. se využívá především při přechodu od pojmů v klasifikační formě (vysoký) k pojmům v komparativní formě (vyšší než) a pojmům v kvantitativní-metrické formě (vysoký 2 m).
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 117.)
vznik lístku: prosinec 2000
Svět možný
Jan Štěpán
(1998)
svět možný klíčový pojem soudobé logické sémantiky a analytické filosofie, prostředek ↑interpretace především modálních logik (↑logika modální). Intuitivně lze prezentovat s.m. jako jednu /390/ z představitelných realizací světa odlišných od tzv. aktuálního (skutečného) světa. Jedná se o logicky přijatelnou (myslitelnou) alternativu reálného světa, přičemž logicky nepřijatelný je takový svět, v němž např. něco současně je a není. Tedy s. m. se liší od reálného světa aspoň v jednom atributu připisovaném ↑individuím. Z tohoto hlediska lze potenciálně nekonečnou množinu s. m., označovanou omega, rozdělit na dvě disjunktivní třídy vzhledem ke zvolenému atributu ...
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 389-90.)
vznik lístku: prosinec 2000
Metajazyk
Jan Štěpán
(1998)
metajazyk jazyk, který slouží k popisu a výkladu ↑syntaxe, popř. ↑sémantiky jiného jazyka (↑jazyk objektový). M. tedy musí obsahovat jazykové prostředky pro označení všech výrazů zkoumaného jazyka a dále pro různé syntaktické a sémantické charakteristiky daného jazyka (např. pravdivost, bezespornost atd.). M. proto musí být výrazově i expresivně bohatší než objektový jazyk. M. (i pro formalizované jazyky) zpravidla obsahuje alespoň fragment přirozeného jazyka. Viz též ↑supozice.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 266.)
vznik lístku: prosinec 2000
Pragmatika
Jan Štěpán
(1998)
pragmatika součást ↑sémiotiky, zabývající se komplexním zkoumáním vztahů ↑znaků daného jazyka (nebo jazyka vůbec) mezi sebou, jejich významovými vztahy i vztahy k jejich uživatelům; p. je nadstavbou ↑sémantiky, jejíž problematiku rozšiřuje o komunikační funkci jazyka.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 324.)
vznik lístku: prosinec 2000
Syntaktika
Jan Štěpán
(1998)
syntaktika sémiotická disciplína (↑sémiotika), která studuje ↑jazyk pouze z hlediska forem znaků (↑znak 1), aniž přihlíží k tomu, co jazykové výrazy znamenají, tj- zabývá se pouze vztahy mezi znaky, resp. řadami znaků a jejich tvořením. Nepřihlíží k ↑významu znaků, tedy o jakémkoliv výrazu lze na úrovni s. pouze rozhodnout, zda je nebo není gramaticky správný.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 393.)
vznik lístku: prosinec 2000