Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Intencionalita
Jan Štěpán
(1998)
intencionalita (z lat. intentio, napětí, úsilí, záměr, pozornost) zákl. vlastnost vědomí, projevující se vztažností všech psych. aktů k nějakému transcendentnímu (↑transcendere) korelátu, přičemž tento korelát nemusí reálně existovat. Nenávidíme-li, nenávidíme vždy něco, myslíme-li, myslíme vždy na něco apod. I. prozrazuje naši zásadní prereflexivní vázanost na něco, co nás nutně transcenduje, neboť i fiktivní představu lze držet jen díky podmínkám, platným pro mínění či zakoušení reálného vnějšího předmětu. Pojem i. byl znám již ve ↑scholastice. Zde označovala i. způsob, jakým poznání objektivně přijímá a drží formu vnějších věcí, aniž by přitom samo tuto formu nabývalo. Soudobé filosofii připomněl pojem i. ↑Fr. Brentano, když na něm založil popis psychických fenoménů a jejich členění a když využil hodnotící intence ke zdůvodňování mravního poznání. Na jeho výzkumy navázala tzv. intencionální psychologie a ve filosofii pak zejm. ↑E. Husserl, který i. chápal jako zákl. vazbu mezi noetickými akty očištěného vědomí a jejich noematickými koreláty (↑korelace, ↑noema, ↑noese). V různých obměnách hrála pak i. důležitou roli i v jiných fenomenologických koncepcích (u ↑M. Heideggera jako existenciální vztaženost k celku bytí v podobě ↑starosti, u ↑R. Ingardena jako vrstevnatá vazba, v níž je drženo umělecké dílo jako významuplný útvar, u ↑M. Schelera jako reálná účast naší existence na bytí světa, u ↑E. Lévinase jako vztah k „jinému, druhému“ apod.). Význ. roli hraje pojem i. rovněž ve filosofii ↑J. R. Searla v jeho pojetí mysli a spol. jednání), jakož obecně v celé soudobé diskusi o tzv. umělé inteligenci, neboť její odpůrci argumentují právě tím, že umělé inteligenci chybí na rozdíl od lidské mysli vlastnost i.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 191.)
vznik lístku: prosinec 2000
Smrt
()
4. Mojž. 23, 10 | ó bych umřel smrtí spravedlivých |
5. Mojž 30,15 – 19 | předložil jsem tobě život a smrt |
Joz 2, 14 | duše naše za vás nechť jsou na smrt |
2 Král 2, 21 | nebudeť více odtud smrti, ani |
Job 7, 15 | že sobě zvoluje duše má smrt |
Ž 9, 14 | kterýž mne vyzdvihuješ z bran smrti |
Ž 33, 19 | vyprostil od smrti duše jejich |
Ž 55, 5 | strachové smrti připadli na mne |
Ž 56, 14 | nebo jsi vytrhl ze smrti duši mou |
Ž 68, 21 | Hospodin Pán ze smrti vyvodí |
Ž 116, 8 | vytrhl jsi duši mou od smrti |
116, 15 | drahé jest smrt svatých jeho |
Ž 118, 18 | ale smrti mne nevydal |
Př 10, 2 | spravedlnost vytrhuje od smrti |
11, 4 | |
Př 14, 32 | naději má při smrti spravedlivý |
Př 18, 21 | smrt i život jsou v moci jazyka |
Př 24, 11 | vytrhuj jaté k smrti |
Kaz 7, 1 | lepší jest den smrti, než den narození |
Iz 25, 8 | sehltí i smrt u vítězství |
Iz 28, 15 | učinili jsme smlouvu se smrtí |
18 | zrušena bude smlouva vaše se smrtí |
Iz 53, 12 | že vylil na smrt duši svou |
Jer 8, 3 | bude žádostivější smrt nežli život |
Jer 21, 8 | kladu před vás cestu života i smrti |
Oz 13, 14 | od smrti vykoupím je budu zhoubcem tvým, ó smrti |
Mat 26, 38 | smutnáť jest duše má až k smrti | |
Mk 14, 34 | |
Luk 22, 33 | s tebou hotov jsem i na smrt jíti |
Řím 6, 9 | smrt nad ním již více napanuje |
Řím 7, 24 | kdo mne vysvobodí z toho těla smrti? |
Řím 8, 6 | opatrnost těla jest smrt |
38 | ani smrt, ani život nás odloučiti |
1.Kor 3, 22 | buď život, buď smrt, všecko je vaše |
15, 54 | pohlcena jest smrt ve vítězství |
15, 55 | kde jest, ó smrti, osten tvůj? |
2.Kor 4, 12 | tak smrt v nás moc provodí |
Jak 5, 20 | vysvobodí duši od smrti |
Zj 9, 6 | hledati budou lidé smrti, ale smrt uteče |
Zj 21, 4 | smrti již více nebude |
2 Kor 5, 4 | aby pohlcena byla smrtelnost od života |
2 Sam 14, 14 | všickni jsme nepochybně smrtelní |
22, 16 | bolesti smrtelné obstoupily mne |
1 Kor 15, 53 | musí smrtelné obléci nesmrtelnost |
54 | když smrtelné toto obleče nesmrtelnost |
vznik lístku: leden 2001
Jazyk formalizovaný
Jan Štěpán
(1998)
jazyk formalizovaný interpretovaný ↑kalkul. Kalkul je vytvořen čistě formálně a stane se j. f., když k němu připojíme sémantická pravidla, která připisují význam jeho správně utvořeným výrazům. Funkčně je j. f. aparátem odvozování a ↑důkazu ve formalizovaných věd. oborech.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 199.)
vznik lístku: prosinec 2000
Křesťanství a „soteriologie“ | Smrt a její smysl | Spasení a „nároky“
Jan Heller
(2005)
Podle křesťanského učení jest cílem lidského života spasení. Kdo je nezískal, ztratil vše. Spasení je osvobození od sebe sama. Uskutečňuje se skrze víru. Víra není názor, třeba i o Bohu, nýbrž zřeknutí se sebe sama. Je tedy poslušností, ba rovnou a přímo, souhlasem s rozsudkem smrti nad sebou samým. – S vírou těsně souvisí pokání. Víra a pokání je vlastně vnitřně jediný pohyb. Ježíš říká: Čiňte pokání a věřte evangeliu (Mar. 1,15). Pokání je poznání a vyznání, že tento rozsudek smrti nade mou je spravedlivý. Boží „ne“ k lidské sebestřednosti. Ne k člověku jest ovocem hříchu. Hřích pak pochází především z toho, že člověk chce mít, vlastnit. Světský člověk chce mít štěstí, bohatství, slávu atd. Obojí je stejný hřích, neboť oba svou vůlí k vlastnictví kladou Bohu podmínky. Oba nechtějí být zcela a naprosto odkázáni na Boha samého a na jeho pouhou milost, nýbrž chtějí být alespoň v něčem, alespoň trochu božími partnery jako ti, kteří už mají něco předem jisté. Bůh chce naproti tomu, abychom neměli nic, také jej abychom neměli (k dispozici, ve svém vlastnictví), nýbrž on sám chce mít nás, chce nás učinit svým vlastnictvím a svým nástrojem, ale tak, abych za to na něm nic nechtěli a nevymáhali, abychom proti němu nevznášeli žádný nárok, ani nárok na vlastní existenci. Právě smrtí se člověku zřetelně ukazuje, že nemůže proti Bohu mít a vznést žádný nárok, ani nárok na vlastní existenci. Toto určení k smrti je však pro starého člověka pohoršením. /190/ Všecky soteriologické náboženské systémy se pokoušejí o to, vysvobodit člověka od smrti. Křesťanství však není žádný soteriologický náboženský systém, nýbrž pravda o člověku a o jeho určení. (Není žádné pravdy o Bohu, protože Bůh jest pravda.) Proto se pravé křesťanství nesnaží člověka od smrtzi osvobodit, nýbrž ukázat mu nezbytnost smrti a smysl smrti.
(Podvečerní děkování, Vyšehrad, Praha 2005, str. 189.)
vznik lístku: říjen 2013
Jazyk přirozený
Jan Štěpán
(1998)
jazyk přirozený znaková soustava sloužící běžné komunikaci ve formě mluvené, příp. psané. J. p. vykazuje řadu nedostatků (↑homonymie, ↑synonymie, ↑vágnost), které jej diskvalifikují jako prostředek přesného vyjadřování a sdělování. Proto jsou pro odborné účely vyvíjeny ↑jazyky vědecké.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 199.)
vznik lístku: prosinec 2000