Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jan Blahoslav Kozák (1946-47)

Jest jejich povinností, aby řekly, proč pokládají své poznatky za platné, tj. za noeticky platné, jiným slovem : za pravdy.
(Logika I., skripta 1946-47, cyklostyl, str. 5.)

Jan Blahoslav Kozák (1938)

… My vidíme pouze důsledky : útěk od víry v obecně platné pravdy, ba od víry v samu možnost jejich ; útěk od lidskosti a pohrdání humanitou, která klidí posměch pro svoje slabošství », dokud se její defensiva nestane hojně makavou. Pozorujeme útěk od víry v možnost všelidských základů kultury, ba i mravnosti. Celá vřava nynějšího světa, ve které se sváří fašismus, hitlerismus a cagoulardi s komunismem a trochu neurčitým pojetím demokratismu, má hluboký kontrapunkt. … /4/ …
Lidskost vadne a ustupuje brutalitě. kdykoliv se ztrácí pojem lidstva. Tento pojem není přírodovědný, nýbrž duchovní. Přírodovědecky se dostaneme k raovým teoriím. …
(7230, Věda a duch, Praha 1938, str. 3 – 4.)
Lidskost vadne a ustupuje brutalitě. kdykoliv se ztrácí pojem lidstva. Tento pojem není přírodovědný, nýbrž duchovní. Přírodovědecky se dostaneme k raovým teoriím. …
(7230, Věda a duch, Praha 1938, str. 3 – 4.)

Jan Blahoslav Kozák (1946-47)

Každá věda směřuje k nadčasové platnosti a každá pravda, pokud ji máme – … – je svou noetickou povahou « věčná », tj. nadčasová, vždy platná ; něco jiného jest, do jaké míry vědec a tudíž i logik toho dosahuje.
(Logika I., skripta 1946-47, cyklostyl, str. 5.)

Ladislav Hejdánek ()

Asistent Petr Sláma napsal „všem“ (tj. synodní radě a učitelům fakulty) e-mail po schůzce se Synodní radou 18. ledna (na kterou jsem pro nemoc nemohl přijít) několik poznámek („pár slov“) a navrhl e-mailovou „zasedačku“, kde by každý účastník napsal „svůj názor k nadhozenému tématu“. To není špatný nápad, ovšem až na to, že těch témat tam předložil hned několik, takže by vlastně bylo zapotřebí také několika oddělených „zasedaček“. Vzhledem k tomu, že jsem na schůzce se SR nebyl, budu reagovat jen na Slámovy formulace. – Sláma píše o „reflexi zbožnosti“ (o které prohlašuje, že chybí) „jakožto legitimním a žádoucím výrazivu víry“. Zároveň v širším záběru mluví o tom, že „bychom měli reflektovat hlubokou krizi současného protestantnismu“, kterou sám situuje „v první řadě do změněného hermeneutického východiska současné teologie“. Sláma by měl objasnit, jak si takovou reflexi představuje, když sám zdroj krize vidí v nesprávném hermeneutickém východisku současné teologie, tedy vposledu v současné teologii. Chce se snad vrátit k teologii nikoli současné, nýbrž „staré“ (ať už kterékoli), nebo spíše k nějaké ne-teologii (a pak: jaké?), anebo volá po jiné, nové teologii? Jak tedy má vlastně ona reflexe vypadat? Jaká má být její metoda, jaký její postup, jaká její celková výbava? (Písek, 000202-2.)

Jan Blahoslav Kozák (1938)

... Pro naši úvahu je důležité, že se inteligentní člověk učí všecko, čeho se duševně dotkne, objektivovati. I své vlastní „nitro“, tj. svou vlastní mysl, může kus po kuse objektivovati; ale jen ve vzpomínce, anamnesi. Dokud nějaký stav nebo proces duševní trvá, žijeme jej a nemůžeme o něm reflektovati. Takovým objektivováním vlastního nitra se oblast subjektivní, sféra kolem jáství, sféra neurčených a splývavých pocitů zužuje. Sami vůči sobě jsme pak v mezích možnosti pozorovateli. Čím primitivnější mysl, tím více jest ovládána city, pudy, iracionálními sympatiemi. ...
(7230, Věda a duch, Praha 1938, str. 95.)