Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

José Ortega y Gasset (1930)

... Když vidím, jak k nějakému člověku směřuje snadný a vytrvalý potlesk, vyvstane ve mně důrazné podezření, že v onom člověku nebo skupině se spolu se skvělými vlohami vyskytuje i něco nadmíru nečistého. ...
(7050, Vzpoura davů, Praha 1993, str. 24.)

José Ortega y Gasset (1949)

Před několika týdny jsem mluvil s největším současným fyzikem a projevil jsem obdiv k odvaze, jakou prokázal, když se odhodlal formulovat „princip determinace“. Tento princip je nepochybně fyzikálním principem a jako takový vyjadřuje základní fakt v řádu jevů, které se nazývají „materiální“. Kdyby šlo pouze o to, byl by to pouze normální pokrok fyziky, nové pravdy, která se přidruží k již získaným. Avšak dochází k tomu, že tento princip se zároveň obrací proti celému tělesu fyziky a rozbíjí je ne jako nějaká nová fyzikální teorie, která obvykle nahrazuje jinou, méně důslednou, jež ji předcházela, ale jako měnící podobu fyziky, co se týče dosavadního poznání. Implicitní základnou fyzikálního poznání bylo to, že badatel se omezoval na pozorování jevu, na jeho definování přísnými formulemi. Avšak princip indetermi/125/nace vyhlašuje, že badatel při pozorování jevu tento jev „vyrábí“, že pozorování je produkcí. A to je zcela neslučitelné s tři tisíce starou ideou „vědeckého poznání“. A tudíž fyzika, co se týče poznání, přestala v tradičním slova smyslu existovat. Co se může zrodit obdivuhodnějšího než její minulá a tradiční podoba, to dosud nevíme; avšak to, čeho jsme svědky, není nic menšího než vyprchání fyziky.
(7052, Evropa a idea národa, Praha 1993, str. 124-25.)

Ladislav Hejdánek (2012)

... Je to žel neomluvitelné, že byla a je v určitých vypjatých dějinných situacích nejen politická špička, ale i drtivá většina občanů neschopná odporu, a když se pak někdo postaví proti, tak musí hned střílet. Není u nás dost obecného drobného odporu, jaký kdysi po prohrané revoluci 1848 doporučoval Havlíček; máme mnoho mučedníků proti vlastní vůli, trpěvších a zahynuvších ne proto, že by se proti něčemu výrazně postavili, ale protože si je nepřítel nebo násilník vyhlédl jako vhodné nástroje teroru.
(z interview.)

José Ortega y Gasset (1951)

Člověk, život, je vnitřním děním a ničím jiným; to je zřejmé. Proto lze mluvit o člověku a o životě pouze tehdy, mluví-li se zevnitř. Chceme-li vážně mluvit o člověku, můžeme tak činit pouze zevnitř, z vlastního vnitřku, a proto lze mluvit pouze o sobě samém. Všechno ostatní, co můžeme říci o jiných lidech, o jiných životech nebo o člověku obecně, je nutno považovat za tvrzení odvozená, sekundární a abstraktní; tedy nikoliv za evidentní tvrzení, nýbrž za tvrzení konstruovaná na základě předpokladů a domněnek. Dostáváme tak dva odlišné obrazy člověka: obraz vnitřní, který je pravdivý co do svého původu, ale který se vztahuje na člověka samotného, a obraz vnější, což je ten, který si vytváříme o jiném člověku, ať už o jednotlivci, nebo o člověku obecně. Pokud chceme konstruovat o člověku nějakou teorii, bude nanejvýš přínosné, necháme-li tyto dvě intuice nebo dva pohledy, aby se spolu střetly. Přinejmenším přitom však nesmíme /76/ zapomenout na to, že jeden z nich je primární a evidentní, zatímco ten druhý je sekundární a vypracovaný. ...
(Mýtus o člověku za technikou, in: Úvaha o technice, Praha 2011, str. 75-76.)