Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jan Patočka (19..)

Který je však život, který se sám mrzačí tam, kde na pohled je plný a bohatý? Odpověď musí být přímo v otázce.
Co je lidský život, má-li být něco takového možné – aby byl ve skutečnosti něco jiného, než čím se sobě samotnému na pohled zdá, jeví? Že se věci jeví jinak, než jsou, spočívá v tom, že se ukazují vždy jednostranně, v distanci, v perspektivě, a následkem toho mohou přijímat vzezření společné jim s jinými. Že my sami se jevíme sobě jinak než jsme, musí však spočívat na jiném základě. Sobě sám není člověk cizí, jak je mu cizí věc a její způsob být: člověk je sám sebou. Má-li se sobě jevit jinak, musí se sobě odcizit, a toto odcizování musí náležet k němu, být založeno v jeho vlastním způsobu, jak být. Člověk je tedy tak, že odcizování je mu nějak „milejší“, „přirozenější“ než vlastní bytí. Vlastní bytí není nikdy samozřejmé, nýbrž vždy výkon. V tomto smyslu lze však říci, že nakonec i odcizování je výkon, je to „ulehčení“, je to nikoli „přirozená“ lehkost, nýbrž výsledek jistého „aktu“.
Člověk nemůže být v samozřejmosti mimolidských jsoucen, musí svůj život konat, nést, musí s ním „být hotov“, „vyrovnat se s ním“. Pak to vypadá, jako by byl vždy mezi dvěma možnostmi, které jsou ekvivalentní. Tak tomu však není. Odcizení znamená, že není ekvivalence, nýbrž jen jeden z životů možných je ten „pravý“, vlastní, nezastupitelný, jen námi vykonavatelný v tom smyslu, že jej vskutku neseme, že jsme s jeho tíží ztotožněni – kdežto druhý je uhýbání, útěk, uchýlení do nepravosti a ulehčení. Proto /24/ hledisko „volby“, decizionismus, je vždy již falešný, objektivovaný, a objektivistický pohled zvenčí. Skutečný „pohled“ je non-ekvivalence, pro kterou je bytostný rozdíl mezi odpovědností, která nese a „exponuje“ se, a mezi ulehčováním a útěkem. Skutečnost lidského života nepřipouští proto pohled zvenčí, pohled „nezaujatého diváka“.
Je třeba ještě jiné distinkce vedle této distinkce mezi pravým a nepravým.
...
(Je technická civilizace úpadková, a proč? in: 5317, Jan Patočka – osobnost a dílo, Index, Köln 1980, str. 23-24.)

Josef Čapek (1936-39)

Zastaviti se na tom, co jest, znamená nepřičiniti se v tom, co býti má. Pokud to, co jest, je počinem člověkovým, všechny fakta, vzniklá z lidského počinu, mohou přece vždycky zase z počinu lepšího býti zrušena a nově a lépe býti vytvořena., i když všechno člověkovo usilování nese na sobě nějaká znamení naší lidské nedostatečnosti.
(Psáno do mraků, Praha 1970, str. 263.)

Josef Čapek (1936-39)

Společnost sestává z průměru, přece ale dává možnost výjimečným povahám. Ovšem na jejich nebezpečí a nepohodlí. Není možno jen tak hladce postupovati proti proudu. Ani průměr není hladinou; i to je svého druhu proud.
(Psáno do mraků, Praha 1970, str. 260.)

Ed Mc Bain (1957)

Život, když se na něj člověk podívá trochu chmurně a cynicky, je vlastně něco jako kolosální švindl. Jen se, přátelé, rozhlídněte! Vidíte všechny ty podvodníky?
(7865, Profesionál, přel. A. Maxová, Praha 21970, kap.3, str. 22.)

James Jeans (1930)

... But would they then be a living cell? In other words, is a living cell merely a group of ordinary atoms arranged in some non-ordinary way, or is it something more? Is it merely atoms, or is it atoms plus life? Or, to put it in another way, could a sufficiently skilful chemist create life out of the necessary atoms, as a boy can create a machine out of „meccano“, and then make it go? We do not know the answer. ...
(0026, The Mysterious Universe, Penguin Books, Harmondsworth 1938, p. 17.)