Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jan Patočka (1942)

Herder nebyl hlava zvlášť hluboce spekulativní a existuje celá literatura o tom, jak nepochopil Kanta a nedorozuměl se s ním. Hlavní problém Kantův prošel mimo něj nepozorovaně, poněvadž ve svémn přímo vrozeném harmonismu Herder vůbec nezpozoroval, jaklý to rozum je při díle v práci moderní vědy a v celé úsilí osvícenském. Rozumí se, že také Herder je osvícencem v určitém, jasně definovaném smyslu: je pro přírodu, přirozenost jako základ lidského života a všeho zřízení; odmítá nadpřirozeno (až na některé ...) ...
(Dvojí rozum a příroda ..., in: 7331, Umění a čas I., Praha 2004, str. 91.)

Jan Patočka (1942)

Vzhledem k předchozímu bylo by nyní možno klást si otázku, zdali je vůbec možné Herdera počítat mezi osvícence, chybí-li mu hlavní pojem, charakteristický pro osvícenství – pojem střízlivého nespekulativního rozumu. Nesmíme však nyní zaSE zabíhat do zámezí a zařaďovat jej, kam nepatří, jako se již častěji stalo tím, že byl připojen kamsi k romantikům nebo aspoň k preromantikům typu Rousseauova.
Bylo by nesprávné říci, že Herder moderní rozum vůbec nezná a neuznává. Jeho úcta před moderní vědou nemá mezí. Nevidí však problém a bolest moderního rozumu, nebo považuje ji za překonánu snahami takového Leibnize: mezi rozumem střízlivým a spekulativním nezdá se být protiklad, nýbrž kontinuita, pozvolný přechod. V tom smyslu tedy Herder osvícenský problém přece jen zachycuje, a patří tak do jeho proudu. Je však něco vbíce: Herder má s osvícenstvím společnou frontu, společného protivníka. Tímto protivníkem jest, ať si to zní sebepodivněji, jde-li o bückeburského pastora a výmarského superintendenta, názor dogmatického křesťanství. Životní nálada, která se táhne Herderovým dílem, je veskrze pozitivní a harmonická. Smrt se svými děsy pro tohoto leibnizovce prostě neexistuje. Hřích nepostihuje lidskou přirozenost nijak základně a podstatně. Dogma o základním zlu a dědičném hříchu je mu absurdní, následkem toho odpadá i potřeba spásy, a proto i celá dimenze obratu a obnovy v duši lidské (nehledě k jistým závanům mysticismu, jež s celou touto strukturou u něho nemají souvislosti).
(Dvojí rozum a příroda ..., in: 7331, Umění a čas I., Praha 2004, str. 95.)

Karl-Heinz Hillmann (1981)

1. Zur Definition des soziologischen Wertbegriffs
Um nicht in das Dickicht einer nahezu unüberschaubaren Fülle mehr oder weniger veschiedenartiger Definitionen des soziologischen Wertbegriffs hineinzugeraten (1), sollen hier nur einige Definitionsversuche als Ankerpunkte gewählt werden, die in besonders konziser und substanzreicher Weise das soziologisch relevante Bedeutungsfeld des Wertbegriffs zum Ausdruck bringen:
Große Beachtung und Verbreitung hat die Definition von Clyde Kluckhohn gefunden: "A value is a conception, explicit or implicit, disctinctive of an individual or characteristic of a group, of the desirable which influences the selction from avaliable modes, means, and ends of action" (2). Übersetzt heißt dies nach Magret Scholl-Schaaf: "Wert ist eine explizite oder implizite, für ein Individuum oder eine Gruppe charakteristische Konzeption des Wünschenswerten (desirable), welche die Auswahl unter verfügbaen Handlungs-Arten, -Mitteln und -Zielen beeinflußt (3).
In ähnlicher Weise definierte W. Rudolph: "Ein kultureller Wert ist ein sozial sanktionierter, kulturell typisierter und psychisch internalisierte Standard selektiver Orientierung für Richtung, Intensität, Ziel und Mittel des Verhaltens von Angehörigen des betreffenden soziokulturellen Bereichs. Sein objektives Kriterium ist Bedeutsamkeit im Kulturellen Wertsystem, sein subjektives Kriterium ist Bedeutung in der individuellen Persönlichkeitsstruktur" (4). …
(8101, Umweltkrise und Wertwandel, Franf.a.M.-Bern 1981, S. 23.)