Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Marcus Tullius Cicero (-106-43)

/3 Učeností a všemi druhy kultury Řecko nad nás vynikalo; v tom bylo ovšem snadné překonat ty, kteří se nebránili. Vždyť zatímco u Řeků nejstarším rodem vzdělaných lidí byli básníci, jestliže opravdu Homéros a Hésiodos žili dřív, než byl založen Řím, a Archilochos v době vlády Romulovy, my jsme básnictví převzali později. Teprve zhruba pět set deset let po založení Říma, za konsulátu Gaia Claudia, syna Caekova, a Marka Tuditana nastudoval Livius divadelní hru – bylo to rok před narozením Enniovým. Pozdě byla tedy u nás poznána, nebo spíš přejata poezie. ...
(7227, Tuskulské hovory, Svoboda, Praha 1976, str. 29)

Marcus Tullius Cicero (-106-43)

Postupovalo se tak, že když vyslovil svůj názor ten, kde mě chtěl poslouchat, tu já jsem jej vyvracel. Jak víš, je to starý sókratovský způsob, jak vést diskusi vyvracením cizích názorů. Sokrates věřil, že tímto způsobem lze nejsnáze najít, co je pravdě nejpodobnější.
(7227, Tuskulské hovory, Svoboda, Praha 1976, str. 31)

Marcus Tullius Cicero (-106-43)

4/7
Ale jako Aristoteles, jehož nadání, vědomosti i dar řeči byly větší než kohokoli jiného, začal pod dojmem slávy rétora Sokrata také učit jinochy mluvit a spojovat moudrost s výmluvností, tak mně se zase naopak líbí neodložit svou dávnou náklonnost k řečnictví a přitom se zabývat tímto uměním významnějším a plodnějším, jímž je filosofie. Vždy jsem totiž považoval za dokonalou takovou filosofii, která dokáže pojednat o nejdůležitějších otázkách výmluvně a pěkným stylem, a s takovým zaujetím jsem se oddal plnění tohoto uáměru, že jsem se dokonce odvážil i konat rozpravy tak, jako činí Řekové.
A tak jsem krátce po tvém odjezdu vyzkoušel ve své tusculské vile, když se tam sešlo několik přátel, co bych v tom oboru svědl. ...
(7227, Tuskulské hovory, Svoboda, Praha 1976, str. 31)

Marcus Tullius Cicero ()

In primique hominis est propria veri inquisitio atque investigatio. … Huic veri videndi cupiditati adiuncta est appetitio quaedam principatus, ut nemini parere animus bene informatus a natura velit nisi praecipienti aut docenti aut utilitatis causa iuste et legitime imperanti; ex quo magnitudo animi exsistit …
(De offciis IV, 13.)
Je pak význačnou vlastostí člověka především hledání a zkoumání pravdy. … S touto touhou po poznání pravdy je spojena jakási touha po samostatnosti, že totiž duch přírodou dobře utvářený nechce nikoho poslouchati, leda takového člověka, který ho radami řídí a poučuje, nebo mu v zájmu obecného prospěchu podle práva a zákonů rozkazuje. Odtud zase vyrůstá velikost ducha …“
(O povinnostech, přel. Jarosl.Ludvíkovský, Melantrich, Praha 1940.)
k tomu několik bodů výkladu – LvH (Písek, 12.5.83):
1. inquisitio atque investigatio: ve fr. překladu (de rechercher et d´étudier la vérité“, tedy vyšetřování (zkoumání) a studování, event. vyšetřování a zkoumání, příp. vyhledávání a průzkum, apod. (nikoli však hledání, neboť předmět obojího, totiž inquisitio atque investigatio, je už tu, dán, k dispozici)
2. „veri videndi cupiditati“ – touhou viděti pravdu
3. appetitio principatus – přitažlivost prvenství, touha po prvenství
4. animus bene informatus a natura – duch od přirozenosti dobře utvářený (sformovaný, event. vyvinutý)
5. nemini … nisi praecipienti aut docenti aut utilitatis causa – nikoho … leč z důvodů poskytnutí návodu (předpisu), vyučování (z důvodů v.) nebo z důvodů užitečnosti (prospěšnosti)

Marcus Tullius Cicero (-106-43)

/4 ... Pocta je živnou půdou umění a sláva podněcuje k ušlechtilé činnosti,. zatímco zůstává vždy a všude zanedbáno to, co je zavrhováno.
(7227, Tuskulské hovory, Svoboda, Praha 1976, str. 29)