LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Ladislav Hejdánek (2005)

Už samo slovo „odpovědnost“ poukazuje hned několika směry. Především je odvozeno od slov „odpověď“ a „odpovídati“ (a to platí nejen v češtině): odpovídat je možno na něco, co odpovědi předchází, co se na nás obrací jako otázka nebo jako výzva. Nemusí přitom jít jen o otázku vyslovenou nebo o výzvu formulovanou; spojení slov „výzva a odpověď“ (challenge and response) používají i etologové a vůbec biologové, ale také třeba historici (dokonce historici civilizací apod.). A i když se omezíme na vlastní slovo „odpovědnost“, dobře si přitom všichni uvědomujeme na rozdíly mezi několikerým význam, ukazujícím vždy někam jinam, v jiném zaměření. V jednom směru jsme odpovědni za něco nebo za někoho (rodiče za péči o děti, později děti za péči o staré rodiče); v jiném směru jsme odpovědni před někým nebo něčím (před druhými lidmi, před společností, před zákony). Ale odpovědnost má někdy (nebo v některých případech i vždycky) konkrétní obsah: jsme odpovědni za někoho nebo ve vztahu k někomu v určité věci, v určitém ohledu (např. rodiče jsou odpovědni za novorozeně nebo předškolní dítě, že se postarají o to, aby se řádně najedlo a vyspalo, aby bylo v teple a nenastydlo, aby se samo něčím nezranilo nebo jinak neohrožovalo apod., a jsou odpovědni jak před dítětem – až vyroste a dospěje -, tak před ostatními lidmi, před společností, před úřady atd. A docela zvláštní přitom je, že i ti druzí, společnost i úřady jsou také „odpovědny“ za to, že dohlížejí na odpovědnost rodičů vůči dětem. Nakonec to vypadá tak, že dohled nad odpovědností může být rozmanitě rozdělen a přidělován různým instancím, ale vposledu že je každé z konkrétních odpovědností nějak zakotvena v čem si „vyšším“, v nějaké „vyšší odpovědnosti“, která je jednak výzvou pro všechny a zároveň pro každého, ale která je vždycky také nějakou formou respektování (nebo nerespektování) a naplňování (nebo narušování a neplnění) odpovědnosti, a to opět všemi a každým, i když každým jinak, každou společností jinak a v každé době jinak, atd., jak nám budou tvrdošíjně ukazovat všichni relativisti a subjektivisti, skeptici a popěrači. Nazvěme onu poslední, jen těžko zachytitelnou a už vůbec ne zpředmětnitelnou instanci odpovědnosti jen formálně „tím čtvrtým“, neboť tím prvním předpokladem uskutečňování odpovědnosti je odpovědný člověk jako subjekt odpovědného jednání; tím druhým je to, zač nebo za koho je ve svém jednání odpovědný; tím třetím je vymezení, v jaké věci je odpovědný. A „to čtvrté“ potřebujeme prostě k tomu, aby odpovědnost neměla svůj počátek v nějaké libovůli nebo svévoli, a aby nakonec nesměřovala jen do prázdna a tím do situace neodpovědnosti. (Písek, 050819 -2.)

Jeremiáš 31 ()

18. V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.
19. Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého.
20. Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin.
(Bible Kralická, internet – ETF.)
http://www.etf.cuni.cz/~rovnanim/bible/k/Jr31.php

18. V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, [pravě:] Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj. 19. Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého. 20. Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin. 21. Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto.
(překlad Kralických 1613)
http://www.bible.cz/public/kapitola.phtml?menu=&user=24&session=58348551&kniha=39&kapitola=2801&preference=

18 V pravdě slyším Efraima, an sobě stýště, pravě: Trestals mne, abych strestán byl jako telátko neupřáhané; obrať mne, abych obrácen byl, ty jsi zajisté, Hospodine, Bůh můj.
19 Nebo po obrácení svém pokání činiti budu, a když mi k známosti sebe poslouženo bude, udeřím se v bedra. Stydímť se, anobrž i pýřím, že snáším útržku dětinství svého.
20 Zdali Efraim jest mým synem milým, aneb dítě velmi milostné? A však jakž jsem mluvil proti němu, ustavičně se vždy na něj rozpomínám. Pročež pohybují se vnitřnosti mé příčinou jeho; jistě žeť se slituji nad ním, dí Hospodin.
21 Nastavěj sobě pamětných znamení, naklaď sobě hromad kamení, pamatuj na tu silnici a cestu, kterouž jsi šla; navrať se, panno Izraelská, navrať se k městům svým těmto.
(Kral. př. původní)
http://www.fit.vutbr.cz/~michal/kr/kkwww/kk_show.php?txt=KR&b=23&k=31&v=

18Ich habe wohl gehört, wie Ephraim klagt: „Du hast mich gezüchtigt, und ich bin auch gezüchtigt wie ein ungebändigtes Kalb; bekehre mich du, so werde ich bekehrt; denn du, HERR, bist mein Gott. 19Da ich bekehrt ward, tat ich Buße; denn nachdem ich gewitzigt bin, schlage ich mich auf die Hüfte. Ich bin zu Schanden geworden und stehe schamrot; denn ich muß leiden den Hohn meiner Jugend.“ 20Ist nicht Ephraim mein teurer Sohn und mein trautes Kind? Denn ich gedenke noch wohl daran, was ich ihm geredet habe; darum bricht mir mein Herz gegen ihn, daß ich mich sein erbarmen muß, spricht der HERR. 21Richte dir Denkmale auf, setze dir Zeichen und richte dein Herz auf die gebahnte Straße, darauf du gewandelt hast; kehre wieder, Jungfrau Israel, kehre dich wieder zu diesen deinen Städten!
(Lutherbibel)
http://www.biblegateway.com/passage/?search=Jer%2031,18&version=10

18 Deutlich habe ich Ephraim wehklagen hören: Du hast mich gezüchtigt, und ich wurde gezüchtigt wie ein nicht [ans Joch] gewöhntes Kalb. Laß mich umkehren, daß ich umkehre, denn du, HERR, bist mein Gott. 19 Denn nach meiner Umkehr empfinde ich Reue, und nachdem ich zur Erkenntnis gelangt bin, schlage ich mir auf die Lenden. Ich schäme mich und bin auch zuschanden geworden, denn ich trage die Schmach meiner Jugend. – 20 Ist mir Ephraim ein teurer Sohn oder ein Kind, an dem ich Freude habe? Denn sooft ich auch gegen ihn geredet habe, muß ich [doch] immer wieder an ihn denken. Darum ist mein Innerstes um ihn erregt. Ich muß mich über ihn erbarmen, spricht der HERR.
(Elberfelder¨)
http://www.biblegateway.com/passage/?search=Jer%2031,18&version=54

18. I have surely heard Ephraim bemoaning himself [thus]; Thou hast chastised me, and I was chastised, as a bullock unaccustomed [to the yoke]: turn thou me, and I shall be turned; for thou [art] the LORD my God.
19. Surely after that I was turned, I repented; and after that I was instructed, I smote upon [my] thigh: I was ashamed, yea, even confounded, because I did bear the reproach of my youth.
20. Ephraim my dear son? [is he] a pleasant child? for since I spake against him, I do earnestly remember him still: therefore my bowels are troubled for him; I will surely have mercy upon him, saith the LORD.
(Blueletterbible)
http://www.blueletterbible.org/kjv/Jer/Jer031.html#19

18
I hear, I hear Ephraim pleading: You chastised me, and I am chastened; I was an untamed calf. If you allow me, I will return, for you are the LORD, my God.
19
I turn in repentance; I have come to myself, I strike my breast; I blush with shame, I bear the disgrace of my youth.
20
Is Ephraim not my favored son, the child in whom I delight? Often as I threaten him, I still remember him with favor; My heart stirs for him, I must show him mercy, says the LORD.
(The New American Bible)
http://www.usccb.org/nab/bible/jeremiah/jeremiah31.htm

18.I have surely heard Ephraim bemoaning himself thus; Thou hast chastised me, and I was chastised, as a bullock unaccustomed to the yoke: turn thou me, and I shall be turned; for thou art the LORD my God. 19. Surely after that I was turned, I repented; and after that I was instructed, I smote upon my thigh: I was ashamed, yea, even confounded, because I did bear the reproach of my youth. 20. Is Ephraim my dear son? is he a pleasant child? for since I spake against him, I do earnestly remember him still: therefore my bowels are troubled for him; I will surely have mercy upon him, saith the LORD.
(King James Version)
http://unbound.biola.edu/index.cfm?method=searchResults.doSearch

18.“I have surely heard Ephraim grieving,
`You have chastised me, and I was chastised,
Like an untrained calf;
Bring me back that I may be restored,
For You are the LORD my God.
19. `For after I turned back, I repented;
And after I was instructed, I smote on my thigh;
I was ashamed and also humiliated
Because I bore the reproach of my youth.'
20. „Is Ephraim My dear son?
Is he a delightful child?
Indeed, as often as I have spoken against him,
I certainly still remember him;
Therefore My heart yearns for him;
I will surely have mercy on him,“ declares the LORD.
(New American Standard Bible)
http://unbound.biola.edu/index.cfm?method=searchResults.doSearch

18. I have surely heard Ephraim bemoaning himself [thus], You have chastised me, and I was chastised, as a calf unaccustomed [to the yoke]: turn you me, and I shall be turned; for you are Yahweh my God. 19. Surely after that I was turned, I repented; and after that I was instructed, I struck on my thigh: I was ashamed, yes, even confounded, because I did bear the reproach of my youth. 20. Is Ephraim my dear son? is he a darling child? for as often as I speak against him, I do earnestly remember him still: therefore my heart yearns for him; I will surely have mercy on him, says Yahweh.
(World English Bible)
http://unbound.biola.edu/index.cfm?method=searchResults.doSearch

18. I have surely heard Ephraim bemoaning himself, `Thou hast chastised me, And I am chastised, as a heifer not taught, Turn me back, and I turn back, For thou [art] Jehovah my God. 19. For after my turning back I repented, And after my being instructed I struck on the thigh, I have been ashamed, I have also blushed, For I have borne the reproach of my youth. 20. A precious son is Ephraim to Me? A child of delights? For since My speaking against him, I do thoroughly remember him still, Therefore have My bowels been moved for him, I do greatly love him, An affirmation of Jehovah.
(Young's Literal Translation)
http://unbound.biola.edu/index.cfm?method=searchResults.doSearch

18.I have surely heard Ephraim bemoaning himself thus; Thou hast chastised me, and I was chastised, as a bullock unaccustomed to the yoke: turn thou me, and I shall be turned; for thou art the LORD my God. 19.Surely after I was turned, I repented; and after I was instructed, I smote upon my thigh: I was ashamed, and even confounded, because I bore the reproach of my youth. 20.Is Ephraim my dear son? is he a pleasant child? for since I spoke against him, I do earnestly remember him still: therefore my bowels are troubled for him; I will surely have mercy upon him, saith the LORD.
(Webster's Bible)
http://unbound.biola.edu/

18: I have heard E'phraim bemoaning, `Thou hast chastened me, and I was chastened, like an untrained calf; bring me back that I may be restored, for thou art the LORD my God.
19: For after I had turned away I repented; and after I was instructed, I smote upon my thigh; I was ashamed, and I was confounded, because I bore the disgrace of my youth.'
20: Is E'phraim my dear son? Is he my darling child? For as often as I speak against him, I do remember him still. Therefore my heart yearns for him; I will surely have mercy on him, says the LORD.
(Revised Standard Version – electronic text)
http://etext.virginia.edu/etcbin/toccer-new2?id=RsvJere.sgm&images=images/modeng&data=/texts/english/modeng/parsed&tag=public&part=31&division=div1

18 ¶ I have surely heard Ephraim bemoaning himself thus; Thou hast chastised me, and I was chastised, as a bullock unaccustomed to the yoke: turn thou me, and I shall be turned; for thou art the LORD my God.
19 Surely after that I was turned, I repented; and after that I was instructed, I smote upon my thigh: I was ashamed, yea, even confounded, because I did bear the reproach of my youth.
20 Is Ephraim my dear son? is he a pleasant child? for since I spake against him, I do earnestly remember him still: therefore my bowels are troubled for him; I will surely have mercy upon him, saith the LORD.
(Audio Bible Online)
http://www.audio-bible.com/bible/bible.html

Ladislav Hejdánek (2010)

„Svět“ je pro každý subjekt (tedy nejen pro lidský subjekt) otevřen pouze částečně (Patočka zaváděl do češtiny – po vzoru Heideggerově – rozdíl mezi pouhou „odemčeností“ a skutečnou „otevřeností“). Bělohradský kdysi v souvislosti s „dílem“ a jeho případnou „světovostí“ mluvil o tom, že „světovost díla je v tom, že se v něm uskutečňuje tato převaha světa nad pouhým prostředím“. Chceme-li mluvit co nejpřesněji, nemůžeme tu užít slova „převaha“, protože svět nemůže mít „převahu“ nad prostředím (a vůbec nad ničím), protože jeho význam nespočívá v jeho „váze“. Přiměřenější by snad mohlo být mluvit o tom, že svět „převládá“ – ale tam zase číhá jiná nesnáz: svět není ve skutečnosti tím, co „vládne“, neboť je sám „ovládán“. Právě proto není a nemůže být „otevřenost“ světa jeho vlastní dílem, jeho výkonem, jako akcí nebo aktivitou. Svět se sám neotvírá, ale je nám otvírán tím, že se k nám přibližuje to, co nám jej otvírá resp. v čem se nám otvírá, v čem a čeho prostřednictvím k nám jeho otevřenost přichází. A to, co takto „vládne“ nejen nad tímto otvíráním, ale i nad naším „otvíráním se“ této přicházející otevřenosti, a co vládne vposledu všemu, tedy i světu samému, není ani „něco“, ani „někdo“, protože to není „subjekt“. Je to „pravda“ (či spíše „Pravda“) jako ryzí nepředmětnost (a každý subjekt má předmětnou stránku), která k nám přichází tak, že nám otvírá „svět“, ovšem nejprve tak, že nám odemyká tu část světa, do které jsme zasazeni a s níž se postupně seznamujeme, takže se v ní začínáme cítit jako „doma“. Tím se ovšem vlastně uzavíráme do oné „omezenosti prostředí“, přesněji, do omezenosti „osvětí“ (chápaného jako „osvojený svět“, případně osvojená část svět, aspekt světa). A z této „omezenosti osvětí“, v němž se nám sice svět „odemyká“ resp. v němž nám začíná být „odemčen“, se může začít osvobozovat zase jen díky z budoucnosti přicházející a nás oslovující „Pravdě“, která „vládne“ světu (i nám), a které je proto jediná s to nám svět (zase jen postupně) otvírat. Takže naše otevřenost vůči světu je nutně podmíněna naší otevřeností vůči přicházející Pravdě. –
Na tomto místě můžeme ještě (proti Bělohradskému) dodat, že zapomíná na tu rozhodující „podmínku“ světovost určitého díla. Je to jen poloviční pravdy (a tedy velká chyba), když se řekne, že „světové je takové dílo, které nelze potkat beztrestně, které nás mění tím, že mu rozumíme“ (Bělohradský). Nevhodné je už to slovo „beztrestně“, protože analogicky by muselo platit, že se ani s Pravdou nemůžeme setkat „beztrestně“; je to „trest“, když nás osloví Pravda a my jsme ochotni ji zaslechnout a poslechnout? Může to snad někdy být i bolestné, ale těžko to lze označit za „trest“, protože je v tom vždycky „vysvobození“. Každé lidské dílo, zejména mocné, nás jistě mění tím, že (a jak) mu rozumíme; s tím lze souhlasit, to je konec konců úkolem každého uměleckého díla. Ale to, zda nás mění k lepší nebo k horšímu, nezáleží vposledu ani na tom dílu samém (a ani na jeho autorovi), nýbrž na tom, zda a jak účinně slouží tomu, aby nás více a lépe oslovila sama Pravda, takže teprve v jejím světle se změní náš přístup ke světu, a ovšem tím i my sami.
(Písek, 100305-1.)

Václav Klaus (1996)

Höschl: Vlastně bychom mohli na to téma rozvíjet další variace. Máme omezený počet písmen, tak bychom mohli říct, že za dostatečně dlouhou dobu všechna literární díla budou napsána a možnosti se vyčerpají. Nevím, jestli s těmi přírod¬ními zdroji je to obdoba, kterou lze použít; nějak cítím, že tam může být logický zádrhel. Co se týče množství variací, tak jistě máte pravdu, ale ...
Klaus: Já myslím, že tam není logický zádrhel. To je možná na jinou debatu a Vy jste to asi chtěl vést jinudy. S těmi přírodními zdroji – ekonom ve mně, kdyby¬chom se do tohohle pustili, by začal říkat: „Není nic jako přírodní zdroj“. Přírodní zdroj je opět, teď bych řekl chybný, objektový pohled na svět. To je stejně jako objektový pohled na počet not, stejně jako objektový pohled na počet písmen a my všichni víme, že z těch pár not udělá Bach nekonečné množství variací a z těch písmenek udělá ten a ten pan spisovatel nekonečné množství variací. Ne¬existuje nic takového, jako přírodní zdroje. Přírodní zdroje jsou definovány až tím, že je někdo objeví, až tím, že se z té a té věci stane přírodní zdroj. Samozřejmě, před dvěma tisíci lety uran (nebo nafta) nebyl přírodní zdroj a kdyby tehdy filozofoval nějaký chytrý řecký filozof, ekonom, tak by si všímal, že zlata už na Peloponézském poloostrově ubývá a jaká to bude tragédie, až skončí a už nebude [Skutečně, dřevo bylo ve Starém Řecku jakož i ve Španělsku vytěženo na stavbu lodí. Nicméně vyčerpání této suroviny neznamenalo konec mořeplavectví ani v těchto zemích. Zdroje i jejich čerpání se pouze přeskupily.]. Takže přírodní zdroje jsou lidskou činností nepřetržitě teprve tvořeny a objevovány a měněny a posouvány někam úplně jinam. O tom, že někde téměř v nekonečnu jsou konečné stavy, nepochybuji. To jistě ano. Ale v kategoriích, ve kterých my o tom uvažujeme, tomu myslím tak není.
(Z přepisu pořadu „Setkávání“, vysílaného živě stanicí ČR 3 Vltava 22.9.1996.)