LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Paul Ricœur (1983)

(N.O.:) Věnoval jste vždy velkou pozornost svým předchůdcům, včetně těch, kteří vůči vám stáli v naprostém protikladu.
P.Ricoeur: Profesor Roland Dalbiez, který mě na lyceu v Rennes uváděl do filosofie, mi vštípil jednu zásadu, kterou jsem později našel u Nietzscheho. „Jděte přímo za tím, co vám /17/ nejvíc vzdoruje.“ Stalo se mi pravidlem, že se obracím právě k tomu, co mi klade největší odpor. Dám vám příklad. Pracoval jsem kdysi ...
(Filosofie důvěry, rozhovor v Le Nouvel Observateur 11.3.1983, česky in: 7128, Život, pravda, symbol. Praha 1993, s. 16-17.)

Paul Ricœur (1968)

… protože vždycky, když se filosofie upíná k novým obzorům, nabývá nové tváře.
(7130, Paul Ricoeur – Gabriel Marcel, Rozhovory, Brno 1999, s. 9.)

Paul Ricœur (1983)

(N.O.:) Vy jste filosof a zároveň křesťan ...
P. Ricoeur: To je neuvěřitelné, jestlipak se někdo pozastavuje nad tím, že filosof může být ateista? Nevím, proč bych měl být pro svou „motivaci“ diskvalifikován, když na druhé straně se připouští, že Sartrův ateismus je neodlučitelný od Sartrova myšlení ...
(N.O.:) Jste tedy filosof, který věří?
P. Ricoeur: To jsou dva různé způsoby, jimiž se člověk angažuje; jsou to prostě dvě roviny mého života a myšlení, roviny velmi odlišné. Abychom si rozuměli: když hovořím o „motivaci“, nechci tím podceňovat její význam. Ale moje práce je filosofická: spočívá v identifikaci otázek, které si kladli filosofové.
(Filosofie důvěry, rozhovor v Le Nouvel Observateur 11.3.1983, česky in: 7128, Život, pravda, symbol. Praha 1993, s. 15.)

Václav Klaus (1996)

Höschl: Vlastně bychom mohli na to téma rozvíjet další variace. Máme omezený počet písmen, tak bychom mohli říct, že za dostatečně dlouhou dobu všechna literární díla budou napsána a možnosti se vyčerpají. Nevím, jestli s těmi přírod¬ními zdroji je to obdoba, kterou lze použít; nějak cítím, že tam může být logický zádrhel. Co se týče množství variací, tak jistě máte pravdu, ale ...
Klaus: Já myslím, že tam není logický zádrhel. To je možná na jinou debatu a Vy jste to asi chtěl vést jinudy. S těmi přírodními zdroji – ekonom ve mně, kdyby¬chom se do tohohle pustili, by začal říkat: „Není nic jako přírodní zdroj“. Přírodní zdroj je opět, teď bych řekl chybný, objektový pohled na svět. To je stejně jako objektový pohled na počet not, stejně jako objektový pohled na počet písmen a my všichni víme, že z těch pár not udělá Bach nekonečné množství variací a z těch písmenek udělá ten a ten pan spisovatel nekonečné množství variací. Ne¬existuje nic takového, jako přírodní zdroje. Přírodní zdroje jsou definovány až tím, že je někdo objeví, až tím, že se z té a té věci stane přírodní zdroj. Samozřejmě, před dvěma tisíci lety uran (nebo nafta) nebyl přírodní zdroj a kdyby tehdy filozofoval nějaký chytrý řecký filozof, ekonom, tak by si všímal, že zlata už na Peloponézském poloostrově ubývá a jaká to bude tragédie, až skončí a už nebude [Skutečně, dřevo bylo ve Starém Řecku jakož i ve Španělsku vytěženo na stavbu lodí. Nicméně vyčerpání této suroviny neznamenalo konec mořeplavectví ani v těchto zemích. Zdroje i jejich čerpání se pouze přeskupily.]. Takže přírodní zdroje jsou lidskou činností nepřetržitě teprve tvořeny a objevovány a měněny a posouvány někam úplně jinam. O tom, že někde téměř v nekonečnu jsou konečné stavy, nepochybuji. To jistě ano. Ale v kategoriích, ve kterých my o tom uvažujeme, tomu myslím tak není.
(Z přepisu pořadu „Setkávání“, vysílaného živě stanicí ČR 3 Vltava 22.9.1996.)