Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Václav Černý
(1977-86)
... Prapodivný stav: v nápravu jsem pro celou dobu svého života nedoufal, nejmenší myšlenku na trest jsem v sobě neživil, ale pocit jednoho práva jsem v sobě uhasit nedovedl, práva skromničkého a nebolestného, kterého jsem se však necítil schopen vzdát až do konce svých dnů, ani pro sebe ani pro jiné, bylo to právo opovržení. Právo opovrhovat podvodem a zradou, a také podvodem výmluv a lítosti. Právo kdykoliv plivnout do tváře ubožáka, který si ji sám první poplival svou nízkostí. Právo neskrývat se svým opovržením. Právo nebýt obtěžován tichošlápky známého domácího chovu, v nichž nepřetržitě šumí a navěky bude šumět limonáda pseudohumánní smířlivosti a evangelia zapomnění, zapomnění na hanbu! ó bože, na ponížení!, na zradu! Možná že stránky, které jsem zde napsal, představují uplatňování tohoto práva. Neboť jsem si vždy dovedl dobře představit národ silný a důstojný, ač netrestá. Ale ztrátu schopnosti opovrhovat bych pokládal za znak chorobnosti již nevyléčitelné, za důkaz, že je národ již rozložen v samé své mravní podstatě, že ztratil instinkt duševní sebezáchovy a štítivosti k zlu. Ač-li i to není iluze, iluze tentokrát zcela osobní, kterou mi diktuje moje povaha a moje nejvlastnější mravní ústrojenství: nikdy jsem nebyl kale schopen opravdu a trvale nenávidět; talent opovrhovat byl ve mně však nevyčerpatelný. Suď mne Bůh!
(Paměti III. 1945-1972, Atlantis, Brno 1992, str. 251.)
vznik lístku: listopad 2009