Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka
Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Synonyma
Pavel Eisner
(1948)
… : stačí zahledět se na dvě slova, aby člověk věděl už jednou provždy, že v jazyce nikdy nebylo, není, nebude synonym.
(7557, Čeština poklepem a poslechem, Praha 1996, str. 136 – heslo „Kovkop“.)
vznik lístku: říjen 2001
Pravda
Pavel Eisner
(1948)
Nebýt tolika jiných faktů a pohnutek – jejich počet mohl bych vyjádřit jen ležatou osmičkou, matematik mi potvrdí, že to je znaménko pro číselnou, veklikostní veličinu nekonečně velikou -, miloval bych češtinu pro slovo pravda, pro jeho původovou spjatost se slovem právo. Pro češtinu pravda = právo, a kdysi mělo slovo pravda opravdu týž význam právo, a „desky pravdodatné“ jsou sice z textu podvrženého, ale tímo výrazem má ten falzátorský tedxt pravdu historickou: desky pravdodatné = desky právodatné, nemůže být práva mimo pravdu.
Čeština jde však ještě o krok dál: pravý – křivý, pravda – křivda. Dvě slova protějšková, protikladná, navzájem se vylučující. Zároven máte v slově křivda další potvrzení, tentokrát morfologické, že pravda kdysi znamenala též právo, spravedlnost. A tím, že obmyslila právě ta dvě slova příponou –da, postavila je čeština na piedestal vzácnosti tvarové, jakožto základní principy veškerého života našeho.
(7557, Čeština poklepem a poslechem, Praha 1996, str. 214-15 – heslo „Pravda“.)
vznik lístku: říjen 2001
Pravda | Křivda | Lež
Pavel Eisner
(1948)
A slova přináležitá: křivditi, křivé svědectví, křivdivý – zde všude představa geometrická, aplikovaná na oblast hodnot mravních, v dokonalé shodě s opakem křivdy a křivdění, s oblastí pravdy a pravosti, kde se rovněž vychází z představy geometrické a prostorové –stačí srovnat rčení pravá vlna – pravý úhel anebo slova právo a pravítko.
Není to výhradní zvláštnost česká, ale to jí neubírá na památnosti. Zvlášť památná je však tvarová a zvuková spodoba slov křivda a pravda. Bezprostředně vybízí, abychom křivdu pokládali za opak pravdy, za lež tedy, a abychom v nepravdě viděli křivdu páchanou na bližním.
Kéž bychom pokládali, kéž bychom ty dvě tak viděli – pravdu a křivdu!
(7557, Čeština poklepem a poslechem, Praha 1996, str. 140 – heslo „Křivda“.)
vznik lístku: říjen 2001