Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Romain Rolland (1918)

V rozsáhlém sesutí naší civilisace bloudí hodně často myšlenka v rozvalinách Evropy. V temném bludišti, do něhož pronikají tu a tam sluneční šípy, hledá ve Věčném návratu tvary, podobající se těm, jež ji obklopují a dávají jí klíč k přítomnosti. Hledá tvary, které ... Hledá velké duchy, jejichž jasný a osobitý rozum vyjádřil tyto doby, podstatu jejich touhy, jejich metafyzický sen a hledá ještě víc to, čím chtěli býti /8/ než to, čím byli. Naši mistři filosofové moderní Evropy se nám stali jakýmisi přáteli ze včerejška, kteří nás nechali odejít uprostřed bouře a nešli za námi. Věrní a domáčtí zůstávají u domácího krbu, ale krb se zřítil: bude znovu vybudován? Jejich hlas je nám posvátný, protože nám připomíná dobrodiní své odpovědi na naše včerejší otázky, neodpovídá však již na naše otázky dnešní.
(Empedoklés z Akragantu, Symposion, Praha 1947, str. 7-8.)

Oliver Hassencamp (1962)

… Tady si je každý jist oboustrannou diskrétností, protože nic nespojuje tolik jako společné špatné svědomí.
Že lidé tohoto druhu musí nenávidět muže z hnutí odporu, to se rozumí samo sebou. Většina ho odmítá. Ne proto, že by byli ještě dnes nacisté – v tomto směru se na nás dívá cizina špatně – ale proto, že může předložit bílý dotazník, zatímco čtyři pětiny národa prošly mlýnským kolem vyřčených ortelů. Vnější odpor uráží všechny, kdo se rádi nazývají vnitřními emigranty.
(3873, Právo na druhého, přel. Věra Poppová, Nakl. polit.literatury, Praha 1965, str. 276.)