Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Tomáš Garrigue Masaryk (1898)

Při otázce po mravnosti a základech mravnosti jedna otázka, třeba se zdá formálního rázu, je důležitá: Jak poznáváme poslední pravdy mravnosti? Co má rozhodovat o mé mravnosti? Určitěji řečeno: mohu já vyvodit zásady mravnosti ze svého rozumu, či z citu?
(Ideály humanitní, Praha 1945, str. 59.)

Tomáš Garrigue Masaryk ()

… A právě za to Kantovi jsem / vděčen, že mně ukázal, jak to naše myšlení je věc, ne věc, ale práce komplikovaná, a práce skutečně jemná. Nesouhlasím s ním, ale právě před tím jeho synthetismem mám respekt; už jsem se k tomu přiznal a opakuji to. Čtenář vůbec nesmí myslit, že toho, s čím nesouhlasím, vůbec necením anebo že to zavrhuji naprosto. Ne – prostě nesouhlasím. A tak nesouhlasím ani s Kantovou synthesí, nesouhlasím s ní, ačkoli právě jí mnohému jsem se naučil. Že tu i tam užívám ostřejšího výrazu, to neplatí tomu, s nímž nesouhlasím, nýbrž věci a – vlastní slabosti. I v tom moderním lese, když jdou lidé sami a v noci, tak si hvízdají, a když o pařez nebo o nějakou větev klopýtnou, tož si zahřeší – však to známe…
(…., Moderní člověk a náboženství, Praha 1934, s. 110-11.)

Tomáš Garrigue Masaryk (1895)

… Člověčenstvo a národové nikdy nečekali spásy od reka výbojce, člověčenstvo a národové nikdy nebyli tak pohříženi v hmotu, že by krveprolévání byli prohlásili za pravdu. Člověčenstvo a národové vždy věřili v hloubi duše své v moc ducha a pravdy a věřili, že duch a pravda zvítězí nad hmotou a krví. Člověčenstvo a národové, to je ovšem pravda, kořili se v prachu před mocnými tohoto světa, zdobili skráně svých utlačovatelů, ochotně prolévali svou krev a konali služby pochopské. Člověčenstvo a národy křižovaly své proroky a ukřižovaly i své spasitele – ale člověčenstvo a národové doufalo a doufá, že nalezne upokojení duši své duchem pravdy a lásky, doufá a věří v spasitele, jichž království není z tohoto světa.
(6746, Naše nynější krize, Praha 1948, str. 357-58.)
(7932, Česká otázka – Naše nynější krize – Jan Hus, Praha 2000, str. 259-60.)

Tomáš Garrigue Masaryk (1897)

„Řeknou vám, že kritikou a polemikou kazíte svornost a odkrýváte slabosti svého tábora. Ale úpadek nastal při svornosti. Pravda jakživa nemůže býti škodlivá, a potom se bez ní zakrývají slabosti a chyby naše.“
(Slovenským studentům r. 1897 na Bystričce; in: Masar. sborník 3, Praha 1929, s. 302 – H. Traub.)

Tomáš Garrigue Masaryk (1898)

Tu nezbývá, má-li se stát obnova, než počít tím, že si osvojíme každý náležitě politické vzdělání a že budeme mít víc odhodlání stát v pravdě, nebát se toho, říci mínění své, než se to dnes děje.
(0024, Jak pracovat, Praha 1946, str. 66.)