Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Tomáš Garrigue Masaryk (1898)

Dále práci charakterizuje vedle této přesnosti – pozornost. Vědecky pracovat znamená být pozorným. Dej pozor! Jiného logického pravidla není. Celý experiment není než dávat pozor. A to není jen intelektuální vlastnost, nýbrž i mravní: konstatovat pravdu, neklamat ve vědě sebe ani jiných.
A my pořád zúmyslně nebo nezúmyslně nedáváme pozor.
(0024, Jak pracovat, Praha 1946, str. 31-32.)

Tomáš Garrigue Masaryk (1898)

Po stránce logické je otázka: do které míry mě učí logika (podstatně individuální), a pokud má pravdu kolektivum? V praxi samé se řeší tato otázka tím, že se uznává princip majoritní, …
(0024, Jak pracovat, Praha 1946, str. 66.)

Josef Lukl Hromádka (1925)

... každá tvořivá a živoucí zbožnost je útočná a hledá uplatnění ve všech oblastech lidské vzdělanosti. Podivuji se často, jak náš moderní člověk sice volá, aby se náboženství osvědčovalo i v praxi a veřejném životě, ale jak se zase brání veřejné údernosti náboženské a odkazuje zbožnost do problematických zákoutí citu a ideálního snění.
(3812, Katolicism a boj o křesťanství, Praha 1925, s. 60.)

Alexandr Kliment (2013)

... Když se ohlížím zpátky, tak celý můj život je eroze víry. Čím tu víru nahrazuju? Důvěrou a fantazií.
(Tři žíně, Torst, Praha 2009, str. 37.).)

filosofický slovník (1998)

Víra významová škála slova v. je značně široká, od „mínění“ či „domněnky“ sahá přes pravděpodobnostně zdůvodněný „názor“ až k náb. personálnímu vztahu založenému na „důvěře“ v transcendentní protějšek člověka. Obecně je v. vyjádřením postoje, jenž se vztahuje k něčemu, co stojí mimo možnost aktuálního, nepochybného a plného ověření racionálními prostředky a přesto je považováno za pravdivé a skutečné. V. tedy nemůže nárokovat objektivně potvrzenou platnost, nýbrž je stále oblastí nejistoty, vynuceného spolehnutí na neověřitelné, a tudíž svým způsobem odvahy. Bezpodmínečné a bez předporadové přitakání objektu víry je současně prvkem jistoty, kterou po/433/skytuje náb. v. Tuto polaritu termínu nejlépe vystihuje angl. rozlišení mezi teor. v., že něco je či nastane (belief) a náb. v. v něco (faith). Toto rozlišení postihuje též v. jako soc. cit, je-li důvěrou v jinou osobu či skupinu a zprostředkovává tak pozitivní soc. vztah. V. je založena v lidské emocionalitě, nelze ji však považovat za pouhý afekt, nýbrž za syntézu cítění, chtění, vůle poznávat a rozumět, nacházet orientaci a útočiště, tedy za projev spektra duchovních sil člověka. Protikla k racionálnímu, do něhož bývá v. často vsazována, ztrácí tak brizanci; v. může být jak podnětem, tak doprovodným znakem a posléze i důsledkem čistě racionálního kognitivního úsilí. V dějinách fil myšlení byl ovšem kladen důraz zpravidla ... bh [Břetislav Horyna]
(7233, Filosofický slovník, Praha 21998, str. 432-33.)