Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.

Václav Klaus   Periody časové  

Objektový pohled | „Přírodní zdroje“

Václav Klaus (1996)
Höschl: Vlastně bychom mohli na to téma rozvíjet další variace. Máme omezený počet písmen, tak bychom mohli říct, že za dostatečně dlouhou dobu všechna literární díla budou napsána a možnosti se vyčerpají. Nevím, jestli s těmi přírod¬ními zdroji je to obdoba, kterou lze použít; nějak cítím, že tam může být logický zádrhel. Co se týče množství variací, tak jistě máte pravdu, ale ...
Klaus: Já myslím, že tam není logický zádrhel. To je možná na jinou debatu a Vy jste to asi chtěl vést jinudy. S těmi přírodními zdroji – ekonom ve mně, kdyby¬chom se do tohohle pustili, by začal říkat: „Není nic jako přírodní zdroj“. Přírodní zdroj je opět, teď bych řekl chybný, objektový pohled na svět. To je stejně jako objektový pohled na počet not, stejně jako objektový pohled na počet písmen a my všichni víme, že z těch pár not udělá Bach nekonečné množství variací a z těch písmenek udělá ten a ten pan spisovatel nekonečné množství variací. Ne¬existuje nic takového, jako přírodní zdroje. Přírodní zdroje jsou definovány až tím, že je někdo objeví, až tím, že se z té a té věci stane přírodní zdroj. Samozřejmě, před dvěma tisíci lety uran (nebo nafta) nebyl přírodní zdroj a kdyby tehdy filozofoval nějaký chytrý řecký filozof, ekonom, tak by si všímal, že zlata už na Peloponézském poloostrově ubývá a jaká to bude tragédie, až skončí a už nebude [Skutečně, dřevo bylo ve Starém Řecku jakož i ve Španělsku vytěženo na stavbu lodí. Nicméně vyčerpání této suroviny neznamenalo konec mořeplavectví ani v těchto zemích. Zdroje i jejich čerpání se pouze přeskupily.]. Takže přírodní zdroje jsou lidskou činností nepřetržitě teprve tvořeny a objevovány a měněny a posouvány někam úplně jinam. O tom, že někde téměř v nekonečnu jsou konečné stavy, nepochybuji. To jistě ano. Ale v kategoriích, ve kterých my o tom uvažujeme, tomu myslím tak není.
(Z přepisu pořadu „Setkávání“, vysílaného živě stanicí ČR 3 Vltava 22.9.1996.)
vznik lístku: březen 2008

Revoluce | Stát (a důvěra v něj) | Občanská společnost

Václav Klaus (1994)
K přemýšlení o nás mne nicméně přinutil podnětný esej Günthera Nenninga v rakouském týdeníku Profil, věnovaný dvoustému výročí smrti Maximiliena Robespierra (28.července 1794). Sám jsem před časem přemýšlel o tom, věnovat Robespierrovi samostatný sloupek, a marně jsem hledal nějaký bezprostředně aktualizační tón, který by byl adresnější než standardní úvaha o zákonité logice vnitřní dynamiky všech revolucí a který by vedl k Ortegovu eseji o Zániku revolucí a ke striktně konzervativnímu postoji vůči francouzské revoluci.Nenning připomněl něco jiného. Připomněl, že se Robespierre opíral o decentralizované, samovolně vznikající jednotky, které se nazývaly „sociétés populaires“. Není náhoda, že i Marx v roce 1871 v Paříži podobné organizace – komuny – považoval za „konečně objevenou formu skutečné demokracie“. Dnes by bylo možné označit je – spolu se socioložkou H.Arendtovou – za občanské iniciativy. Řekl bych, že by bylo možné nazývat je společně s D.Kroupou (a snad i Janem Patočkou, který byl ostatně stejně jako Arendtová Heideggerovým žákem) základem samosprávné demokracie a občanské společnosti. Robespierre dobře pochopil souvislost občanských iniciativ („sloupů svobody, jak říkal) a revoluce, pochopil jejich úlohu v permanentnosti revoluce (která ho však tak vytrestala!) a v nepřetržitém „drobení existujícího řádu“. Jak už jsem mnohokrát argumentoval, v pozadí myšlenky občanských iniciativ, samosprávné demokracie a občanské společnosti není decentralizace, ale nedůvěra ve stát a hledání jiné, skutečné demokracie. Je proto zcela falešné předhazovat nám, kteří nejsme obhájci Robespierrů, ale ani Heideggerů a frankfurtské školy, nedostatek demokratičnosti, nechuť k decentralizaci a nadměrnou oblibu centralizovaného státu. My se „pouze“ obáváme, že Robespierrovy „sociétés populaires“ nebyly, nejsou a nebudou stavebními kameny skutečné svobodné společnosti a že myšlenka tzv. samosprávy (aktivní, bezprostřední, nezprostředkované účasti každého občana na vládnutí) vedla v dějinách (1794, 1871, 1917, nakonec i v roce 1968) k něčemu úplně jinému než k idylce občanské společnosti. (Pohled na naši zemi zvenčí, in: Lid.noviny 8.8.94, s. 5.)
vznik lístku: únor 2004

Periody časové

Václav Klaus (1996)
Höschl: To mi připomíná, že Vy dělíte časové periody vždycky na krátkodobé, tzn. bezprostřední (co musíme udělat teď hned, dnes, zítra), střednědobé a dlouhodobé. A možná, že jedno z odborných nedorozumění v naší společnosti a v dialogu s Vámi spočívá v tom, že toto si Vaši oponenti ne vždy uvědomují a do¬chází k tomu, že krátkodobé řešení může vypadat jako ideově odlišné od dlouho¬dobého a je třeba na to dlouhodobé jaksi nezapomínat a zdůraznit: ano, ale toto platí pro periodu 5, 10, 20, 50 let a toto je třeba udělat zítra.
Klaus: Myslím, že toto je dost důležitá poznámka. Když vezmu sebe, který vystudoval tady někde Vysokou školu ekonomickou a pak se teprve setkal se skutečnou ekonomií a skutečnou metodologií společenských věd, tak vím, jak pozdě a teprve tam jsem najednou objevil některé kánony, které jsou základními východisky. Například nepřetržité oddělování krátkého, středního a dlouhého ob¬dobí. Okamžitě dělení si té houštiny faktorů, které před námi jsou a působí na ty, které jsou krátkodobě konstantní nebo krátkodobě variabilní, střednědobě, dlou¬hodobě... Myslím, že to je důležitý návyk, který lidé jako já v sobě musí mít, aby si okamžitě podvědomě rozdělovali, co je krátkodobě pevné, co není pevné, co se měnit dá, co se měnit nedá – a to myslím je jedna z důležitých věcí.
Höschl: Protože takovéto dialogy s Vámi neprobíhají často a Vám tyto věci při¬padají samozřejmé, tak jste potom třeba kritizován za něco, o čem samozřejmě víte, že dlouhodobě by tak být nemělo, ale krátkodobě je to nutné (a obráceně), a to je pak opravdu jenom „nedorozumění“, jak Vy často říkáte..
(Z přepisu pořadu „Setkávání“, vysílaného živě stanicí ČR 3 Vltava 22.9.1996.)
vznik lístku: březen 2008