Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Viktor Fischl (1993)

Vaše próza Kuropění se odehrává v podstatě na katolickém půdorysu.
Kuropění je knížka, kterou mám ze všeho, co jsem napsal, nejraději, je nejlyričtější z mých románů. V Kuropění se najde nejvíc z mého světového názoru, z mé teologie, chcete-li. Hledal jsem nejobecnější způsob diskuse o věcech věčných, o Pánubohu, o víře. Je Pánbůh? Není Pánbůh? V Kuropění není jediné jméno, které by odkazovalo na konkrétní místo. Šlo mi o to napsat knihu, která má platnost nadlokální… Zná ovšem vesnici z moravsko-slovenského pomezí, a ta je katolická. I proto je kněz Baltazar, jedna z hlavních postav románu, katolík. Mám určitý estetický obdiv ke katolictví. Katolické svátky a rituály se mi líbí a rád se na ně dívám. Hluboký vztah mi však chybí, nic mi to neříká. Je to hezké. Nábožensky mám daleko blíž k evangelismu.
(Nepřestat se ptát. Rozhovor s Viktorem Fischlem, in: Liter.noviny č. 51-2, 23.12.1993, str. 10.)

Viktor Fischl (1991)

… Filosofický čas je tedy velkolepý čas koexistence, který sice nevylučuje „napřed“ a „potom“, ale převrstvuje je ve stratigrafickém řádu. Toto je nekonečné dění filosofie, která sice prochází svými dějinami, ale nelze ji s těmito dějinami zaměňovat. Život filosofů, stejně jako vnější život jejich díla, se řídí běžnými zákony následnost; jejich vlastní jména však koexistují a září buď jako světelné body či stránky, které se k nám neustále navracejí jako mrtvé hvězdy, jejichž světlo je živější než kdykoli předtím. Filosofie je dění, a nikoli historie+ je to koexistence rovin, a nikoli postupné střídání systémů.
(7188, Co je filosofie ? přel. M. Petříček, Praha 2001, str. 54.)

Jan Patočka (197x)

(Pat) Ne, podívejte se, Heidegger kupříkladu tvrdí, že v rámci metafyziky jsou si všechny filosofie rovny. Nemá žádný smysl mluvit o nějaké dokonalosti jedné filosofie proti druhé. V Heideggerovi je to řečeno takto: „Chybí nám jakékoli měřítko, které by dovolovalo odhadnout dokonalost jedné epochy vůči jiné. Neexistuje dokonce ani žádné právo, abychom tímto způsobem hodnotili. Platónovo myšlení není dokonalejší než Parmenidovo, Hegerova filosofie není dokonalejší než Kantova. Každá epocha filosofie má svoji vlastní nutnost. Že nějaká filosofie je taková, jaká je, musíme prostě přijmout. Nicméně nám nepřísluší dávati jedné přednost před druhou, jako to platí o různých světových názorech.“ (Das Ende der Philosophie und die Aufgabe des Denkens.)
Tohle je přece strašné. Jako kdyby se různé metafyziky nebyly ve skutečnosti rozvinuly vzájemnou diskusí! To znamená popření jakékoli metafyzické pravdy! Nejen že metafyzika není pravdivá jako taková, nýbrž není zde žádný vztah! Různé metafyziky nejsou podle Heideggera výtvorem lidí jakožto empirických bytostí, je to ve skutečnosti bytí samo, které se v nás vyvíjí. -- Bytí samo – to je specifikum Heideggerova pojetí – není něco hotového, nýbrž vytváří se, je v pohybu. Ovšem ten pohyb je konečný, jak jsme viděli, metafyzika se uzavře. Heidegger říká: „Veškerá metafyzika je platonismus.“ Nietzsche svoji filosofii označuje jako obrácený platonismus. Platonismus je zde nauka o dvojím světě. Nietzsche říká: „Wie die sogenannte wahre Welt zur Fabel wurde“.
(Může filosofie zaniknout? – přednáška 197?, z odpovědí v diskusi, rkp.; bez diskuse otištěno in: Filosofický časopis, roč. XXXVIII., 1990, č. 1-2, str. 3–20.)