Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jean Brun (1961)

Les mathématiques traitent des êtres immuables mais non séparés (les figures des êtres immuables par leur essence, mais ils ne sont pas séparés car il n´y a pas de figures séparés de ce dont il y a figure, ni de nombres séparés des choses nombrées; cf. Phys. II 2 193 b 22 sq.); la physique traite des êtres qui on en eux-mêmes un principe de mouvement et qui sont par conséquent des êtres mobiles et séparés les uns des autres; quant à la métaphysique, elle s´occupe de l´Etre immobile et séparé (cf. Méta. E 1 1026 a 13; K 7 1064 a 28).
(6514, Aristote et le Lycée, P.U.F., Paris 1961, p. 51.)

Hynek Vignon (2001)

Qui est-ce?
C'est une capitale
Avec une Tour Eiffel
Et un pont
C'est une grande capitale
Dans le pays Tchèque
Avec de belles forêts

Ladislav Hejdánek (2010)

Heidegger jednou prohlásil, že dnes je ve filosofii zapotřebí znovu začít u jakési „Buchstabenlehre“. S tím lze souhlasit – je to ostatně naprosto nezbytné v každé době, nejen dnes (ale dnes je to možná ještě naléhavější). Ale to nejdůležitější zůstává takto ještě nevysloveno: nelze se totiž vrátit ke staré abecedě, jako by ta byla v pořádku – tu abecedu je třeba trochu změnit, upravit, vylepšit. A aby to nebylo zatíženo ani starými, ani novými chybami, je třeba znát aspoň to nejdůležitější z minulosti. Nelze tedy začít prostě znovu a od počátku, jako kdyby se předtím a mezitím nic nestalo, a začít jakoby na zelené louce. Onu „abecedu“ však lze vylepšovat jen pod tou podmínkou, že se co možná nejlépe vyznáme jak v té dosavadní práci s abecedou starou, tak v některých důsledcích, k jakým ta dosavadní práce vedla, jaké přinesla a „měla“. A s tím ještě také souvisí to, že – podobně jako v jiných případech – i zde přirovnání v něčem nedostačuje, a v něčem spíš ukazuje na rozdíly, víc než na podobnosti. Při slovesném (víc než vůbec jazykovém) projevu se písmena abecedy (spíš než vyslovované hlásky) „chovají“ takříkajíc „neutrálně“ (nebo téměř neutrálně). Tak tomu ovšem vůbec není s „abecedou“, o kterou jde ve filosofii. a
(Písek, 100117-1.)

Maurice Merleau-Ponty (1953)

La tradition est oubli des origines, disait le dernier Husserl. Justement si nous lui devons beaucoup, nous sommes hors d´état de voir au juste ce qui est à lui. A l´égard d´un philosophe dont l´entreprise a éveillé tant d´échos, et apparemment si loin du point où il se tenait lui-même, toute commémoration est aussi trahison, soit que nous lui fassions l´hommage très superflu de nos pensées, comme pour leur trouver un garant auquel elles n´ont pas droit, – soit qu´au contraire, avec un respect qui n´est pas sans distance, nous le réduisions trop strictement à ce qu´il a lui-même voulu et dit … Mais ces difficultés, qui sont celles de la communication entre les „ego“, Husserl justement les connaissait bien, et il ne nous laisse pas sans ressource en face d´elles. Je m´emprunte à autrui, je le fait de mes propres pensées: ce n´est pas là un échec de la perception d´autrui, c´est /242/ la perception d´autrui.
(Le philosophe et son ombre, in: 4149, Éloge de la philosophie, Gallimard, Paris 1960, p. 241-2.)

slovníky ()

česky: právo (od „pravé“ strany, podobně spravedlnost, správný, pravda, pravý, pravidlo atd.)
německy: Recht (od „rechte“ Seite, richtig, recht haben, Gerechtigkeit, )
anglicky: right (od right side, to be right, righteousness, též straight, correct, true, just)
francouzsky: droit (od přímý, rovný, též pravý; la droite – pravá strana)
latinsky: ius (též iurisprudentia, iustus, iustitia)