Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Hans Küng
(2001)
Kdo by si na počátku 13. století, v době světovlády Inocence III., uměl představit papežskou bezmoc na konci téhož století? Je to vpravdě dramatický zvrat. Bonifác VIII. (1294- 1303) se rád ukazuje v nádheře, s tiárou nebo korunou, jako pán celého světa; ve své první důležité bule Clericis laicos infestos („Smýšlení laiků je nepřátelské vůči klerikům!“) prohlašuje zdanění duchovenstva za výsadní právo papeže, napadá právo králů soudit osoby duchovního stavu a hrozí Francii a Anglii církevní klatbou. Tento papež roku 1300 pompézně vyhlašuje první „svatý rok“ s jubilejními odpustky a bohatými příjmy pro kurii, jež je čím dál tím nenasytnější. O rok později vyprovokuje konflikt s francouzským králem Filipem IV. Sličným, v bule Unam Sanctam proklamuje nejpříkřejší formulaci římského učení o nadřazenosti duchovní moci a spolu s Tomášem Akvinským definuje poslušnost vůči papeži jako „pro každého lidského tvora naprosto nepostradatelnou ke spáse“. Tento bystrý právník a bezohledný člověk moci, který trpí něčím jako papežským cézarským stihomamem, plánuje na 8. srpen 1303 exkomunikaci zcela v duchu Řehoře VII., která se má nyní ovšem týkat francouzského krále, a připravuje rovněž vyvázání poddaných z přísahy věrnosti k jejich panovníkovi. Časy se však od dob „Canossy“ změnily: ozbrojenci jednající z pověření francouzského krále a rodiny Colonnů Bonifáce VIII. jednoduše zatknou a uvězní v jeho zámku v Anagni.
(oddíl 1. – Konec papežské světovlády.)
(ex: Malé dějiny katolické církve, Praha 2005, str.? citováno ex: www)
vznik lístku: duben 2008