Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Emanuel Rádl (1933)

Na počátku každé nové filosofie stojí: Slyšeli jste, že říkáno bylo starým … Ale jáť pravím vám !
(0948, Dějiny filosofie I., Jan Laichter, Praha 1932, str. 3.)

Emanuel Rádl (1933)

Kdo by měl pochopiti druhého myslitele než sám filosof? Nepravím, že filosof filosofa musí chváliti; také boj bývá pochopením, někdy výborným pochopením. Nepravím, že filosof filosofa musí citovati; ale z jeho výkladů musí býti slyšeti odezvu na myšlenky druhých lidí, odezvu, v níž myšlenka myšlenku pozdravuje, třebas člověk člověka nechtěl znáti.
( , O naší nynější filosofii, St. Minařík, Praha 1922, str. 23-24.)

Emanuel Rádl (1933)

O pravdu zajisté jde; ale pravda, které svět zrovna potřebuje, zvítězí jen v boji, a filosofie je voláním do boje!
(0948, Dějiny filosofie I., Jan Laichter, Praha 1932, str. 7.)

Martin Heidegger (1964)

Philosophie ist Metaphysik. Diese denkt das Seiende im Ganzen – die Welt, den Menschen, Gott – hinsichtlich des Seins, hinsichtlich der Zusammengehörigkeit des Seienden im Sein. Die Metaphysik denkt das Seiende als das Seiende in der Weise des begründenden Vorstellens. Denn das Sein des Seienden hat sich seit dem Beginn der Philosophie und mit ihm als der Grund (ARCHÉ, AITION, Prinzip) gezeigt. Der Grund ist jenes, von woher das Seiende als ein solches in seinem Werden, Vergehen und Bleiben als Erkennbares, Behandelndes, Bearbeitetes ist, was es ist und wie es ist. Das Sein bringt als der Grund das Seiende in sein jeweiliges Anwesen. Der Grund zeigt sich als die Anwesenheit. Ihre Gegenwart besteht darin, daß sie das jeweils nach seiner Art Anwesende in die Anwesenheit hervorbringt. Der Grund hat nach dem Gepräge der Anwesenheit den Charakter des Gründens als ontische Verurusachung des Wirklichen, als transzendentale Ermöglichung der Gegenständlichkeit der Gegenstände, als dialektische Vermittelung der Bewegung des absoluten Geistes, des historischen Produktionsprozesses, als der wertesetzende Wille zur Macht.
Das Augzeichnende des metaphysischen Denkens, das dem Seienden den Grund ergründet, beruht darin, daß es, ausgehend vom Anwesenden, dieses in seiner Anwesenheit vorstellt und es so aus seinem Grund her als gegründetes darstellt.
(Das Ende der Philosophie etc., in: Konec filosofie etc., Praha 1993, s. 6.)

Alfred North Whitehead (1941)

V období posledních šedesáti nebo sedmdesáti let podstoupila progresívní civilizace evropských národů jednu z nejhlubších změn v dějinách lidstva. Byl postižen celý svět, ale původ má tato revoluce u národů západní Evropy a Severní Ameriky. Záleží ve změně hlediska. Vědecké myšlení se rozvíjelo jednotně v téže linii po čtyři století, totiž … /21/ … Změna zasáhla všechny odvětví myšlení. V této kapitole zdůrazňuji hlavně posun v rozvoji matematického poznání. Mnoho z těch objevů, jež působily na vznik této revoluce, bylo učiněno o století dříve před dekádou, kterou jsme si zde zvolili jako konečné vyvrcholení. Ale jejich vzájemné působení se v rozsáhlé míře uplatnilo až v padesátiletí po roce 1880. Mohu dodat, jen tak mimochodem, že vedle hlavního tématu, jímž je matematika a dobro, má tato kapitola také ukázat, jak se myšlení pomalu vyvíjí z epochy do epochy přes útržkovité objevy. Bez tohoto poznání nelze pochopit ani Platóna, ani kteréhokoliv jiného filosofa.
(Matematika a dobro, in: 3581, Matem. a dobré a jiné eseje, Praha 1970, str. 20-21.)
(orig.: 2879, Essays in Science and Philosophy, New York 1948, p. 76.)