Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Petr Kamberský
(2008)
Ten paradox bije do očí. Nejvyšší státní zástupkyně Renata Vesecká má v rukou dva příběhy: zašmodrchaný a podezřelý příběh Jiřího Čunka, a v podstatě prostý příběh Vladimíra Mlynáře. U Čunka schvaluje zastavené stíhání (tedy dřív, než se dostane před soud), zatímco Vrchním soudem osvobozeného Mlynáře chce znovu „dostat do tepláků“. Proč to Vesecká dělá?
První, cynická interpretace: Čunek byl místopředsedou vlády, Mlynář je politické nic.
Druhá, prozaická: jde o osobní prestiže jednoho posedlého státního zástupce. Jan Karabec měl mlynářův případ dřív na starosti, dnes dělá vlivného náměstka vrchního státního zástupce.
Třetí, slitovná: Vesecké je podezřelý tak obrovský rozpor mezi dosavadními rozsudky. Městský soud: Pět a půl roku v káznici, Vrchní soud: Nevinen ve všech bodech. Proto se dovolává k Nejvyššímu soudu.
Z čtvrtého, spekulativního vysvětlení se už člověku dělá trochu nevolno: s kauzou Mlynář se obchoduje stejně jako s kauzou Čunek. Toho pošleme k Nejvyššímu soudu, když vy neuděláte... Zní to paranoidně, ale nelze to vyloučit: zvláště ne v zemi, kde se podle poradce vrcholného politika „politika vždycky dělala přes tajné služby“ a kde ministr vnitra vysvětluje kolegovi, „kdo všechno půjde bručet“.
Svět je krutý, lidé hříšní, ale křesťan je povinen doufat, že v pekle nakonec nikdo nezůstane. S Mlynářem je to obdobné – kauza páchne levotou, ale občan musí doufat, že u Nejvyššího soudu najde každý spravedlnost.
petr.kambersky@economia.cz
(Mlynář není Čunek, in: Hospodářské noviny, HNhned.cz, 19.3.08.)
vznik lístku: březen 2008