Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jean Brun (1961)

Les mathématiques traitent des êtres immuables mais non séparés (les figures des êtres immuables par leur essence, mais ils ne sont pas séparés car il n´y a pas de figures séparés de ce dont il y a figure, ni de nombres séparés des choses nombrées; cf. Phys. II 2 193 b 22 sq.); la physique traite des êtres qui on en eux-mêmes un principe de mouvement et qui sont par conséquent des êtres mobiles et séparés les uns des autres; quant à la métaphysique, elle s´occupe de l´Etre immobile et séparé (cf. Méta. E 1 1026 a 13; K 7 1064 a 28).
(6514, Aristote et le Lycée, P.U.F., Paris 1961, p. 51.)

Hynek Vignon (2001)

Qui est-ce?
C'est une capitale
Avec une Tour Eiffel
Et un pont
C'est une grande capitale
Dans le pays Tchèque
Avec de belles forêts

Ladislav Hejdánek (2009)

Když mluvíme o „potřebě“ (nebo „potřebách“), má to nutně dvojí aspekt, ukazuje to dvojím směrem. Jednak nepochybně máme na mysli něco skutečného, daného, co tu už opravdu je; a na druhé straně je tu stejně nepochybně ještě jiný význam, který ukazuje do budoucnosti, totiž k tomu, co není, co ještě není, ale čeho máme potřebu (nebo čeho je zapotřebí), co tu není k dispozici anebo čeho je momentálně nedostatek, co „chybí“. Potřeba sama nemůže být proto považována za nic objektivního, samostatně daného, neboť zůstává „potřebou“ jen do té míry, dokud „daná“ není, dokud je jí ještě zapotřebí, dokud je o ni „nouze“. Pokud je „dána“, prostě tu „je“ – a není to žádná „potřeba“. I tam, kde máme tendenci potřebnost takové potřeby objektivovat, je zřejmé, je ji za „potřebu“ můžeme považovat jen ve vztahu k něčemu nebo k někomu, co nebo kdo ji za svou „potřebu“ má, co nebo kdo ji požaduje, vyžaduje – a už to samo zřetelně svědčí o nesamostatnosti „potřeby“, o její spjatosti s něčím nebo někým dalším, pro něhož právě onou „potřebou“ je. Zkrátka a dobře: potřeba, ať k dispozici je nebo naopak chybí, je vždycky poukazem k budoucnosti, není možno ji zahrnout mezi ostatní danosti, a to ani v tom případě, že k dispozici je, neboť pak nutně ztrácí charakter „potřeby“.
(Písek, 100407-2.)

Maurice Merleau-Ponty (1953)

La tradition est oubli des origines, disait le dernier Husserl. Justement si nous lui devons beaucoup, nous sommes hors d´état de voir au juste ce qui est à lui. A l´égard d´un philosophe dont l´entreprise a éveillé tant d´échos, et apparemment si loin du point où il se tenait lui-même, toute commémoration est aussi trahison, soit que nous lui fassions l´hommage très superflu de nos pensées, comme pour leur trouver un garant auquel elles n´ont pas droit, – soit qu´au contraire, avec un respect qui n´est pas sans distance, nous le réduisions trop strictement à ce qu´il a lui-même voulu et dit … Mais ces difficultés, qui sont celles de la communication entre les „ego“, Husserl justement les connaissait bien, et il ne nous laisse pas sans ressource en face d´elles. Je m´emprunte à autrui, je le fait de mes propres pensées: ce n´est pas là un échec de la perception d´autrui, c´est /242/ la perception d´autrui.
(Le philosophe et son ombre, in: 4149, Éloge de la philosophie, Gallimard, Paris 1960, p. 241-2.)

slovníky ()

česky: právo (od „pravé“ strany, podobně spravedlnost, správný, pravda, pravý, pravidlo atd.)
německy: Recht (od „rechte“ Seite, richtig, recht haben, Gerechtigkeit, )
anglicky: right (od right side, to be right, righteousness, též straight, correct, true, just)
francouzsky: droit (od přímý, rovný, též pravý; la droite – pravá strana)
latinsky: ius (též iurisprudentia, iustus, iustitia)