Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Emmanuel Lévinas (1983)

Le sens du cheminement philosophique varie pour celui qui le parcourt selon le moment ou le lieu où il essaie d’en rendre compte. C’est du dehors seulement que l’on peut embrasser et juger un tel devenir. Au chercheur lui-même ne reste que la ressource de décrire les thèmes qui le préoccupent à l’arrêt même où il essaie de faire le point.
(La conscience non intentionnelle, přednáška v Bernu 1983,
in: François Poirié, Emmanuel Lévinas, Lyon 1987, p. 151.)

Ladislav Hejdánek (2013)

Patočka v jednom svém „zlomku“ (Péče 3, str. 682) napsal, že „Práce – přetváření daného k našim potřebám“ (a připomíná, že Hegel mluvil o „objektivaci subjektu“ – ale to necháme teď stranou). Takto vymezená práce se zdá přesahovat lidskou sféru – ptáci staví hnízda také takovým přetvářením „staviva“ ke svým potřebám. Zásadní důležitost má vědomí (event. vědění) o vlastních potřebách i o vhodnosti (účelnosti) využití nějakého materiálu (např. jako staviva). Pak se právě díky tomuto „vědomí“ může z nahodilé ho úspěchu nějaké „zkoušky a omylu“ stát záměrné vytvoření něčeho – a to je předpokladem „práce“. Aby mohlo jít vskutku o práci, k tomu je navíc zapotřebí takového „vědomí“ a „vědění“ o tom, co jsme udělali, abychom za obdobných okolností dovedli tento „úkon“ (pracovní výkon) zopakovat. Práce je tedy do jisté míry a v jistém rozsahu podmíněna vědomím (a zčásti i věděním), což znamená, že nemůže být jen automatická. Pokud je nějaká práce (původně opravdová práce) automatizována nebo dokonce pokud je nuceně automatizována, jde o to, čemu se od Hegelových dob říká „odcizená práce“. Každá skutečná práce tudíž znamená v menší nebo větší míře také „tvoření“, „tvorbu“; v tom je také její uspokojivost pro toho, kdo pracuje. Tato uspokojivost mizí, když je práce zcela zbavena tvorby či tvořivosti. Odtud pokusy o náhradu této uspokojivosti třeba odměnou, platem apod.
(Písek, 130511-2.)