Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jean Brun (1961)

Les mathématiques traitent des êtres immuables mais non séparés (les figures des êtres immuables par leur essence, mais ils ne sont pas séparés car il n´y a pas de figures séparés de ce dont il y a figure, ni de nombres séparés des choses nombrées; cf. Phys. II 2 193 b 22 sq.); la physique traite des êtres qui on en eux-mêmes un principe de mouvement et qui sont par conséquent des êtres mobiles et séparés les uns des autres; quant à la métaphysique, elle s´occupe de l´Etre immobile et séparé (cf. Méta. E 1 1026 a 13; K 7 1064 a 28).
(6514, Aristote et le Lycée, P.U.F., Paris 1961, p. 51.)

Lucius Annaeus Seneca (-5 - +65)

Epistula LXXVIII.
Toto contra ille pugnet animo; vincetur, si cesserit, vincet, si se contra dolorem suum intenderit. Nunc hoc plerique faciunt, adtrahunt in se ruinam, cui obstandum est. Istud quod premit, quod inpendet, quod urget, si subducere te coeperis, sequetur et gravius incumbet; si contra steteris et obniti volueris, repelletur. …
[Let such a man fight against them with all his might: if he once gives way, he will be vanquished; but if he strives against his sufferings, he will conquer. As it is, however, what most men do is to drag down upon their own heads a falling ruin which they ought to try to support. If you begin to withdraw your support from that which thrusts toward you and totters and is ready to plunge, it will follow you and lean more heavily upon you; but if you hold your ground and make up your mind to push against it, it will be forced back. …]
(…., Ad Lucilium Epistulae morales, London 1970, p. 190 / 191.)

Ladislav Hejdánek (2008)

Obecně vzato se v poslední době tématika tzv. „první filosofie“ nechává stranou; pouze autoři (a ještě jen někteří), kteří se zabývají sepsáním systematických děl, se musí touto tématikou přece jen jistým způsobem zabývat (většinou zůstávají jen u poukazů k historii; výjimkou je třeba Nicolai Hartmann, ale mnoho dalších bychom už jmenovat nemohli). A přece se ukazuje, že právě velcí myslitelé nemohou tuto tématiku zcela vyloučit, jen se jí nezabývají přímo, ale spíše jen v jakýchsi poznámkách na okraj nebo ještě víc „mezi řádky“. Mám nicméně za to, že se dnešní a ještě také zítřejší filosofie bude muset na tuto tématiku soustředěně zaměřit, ať už s jakýmikoli interpretačními „předpojetími“ a s jakýmikoli záměry. Proti Aristotelovi, který je v tom ohledu průkopníkem, bude třeba postavit něco jiného, ale rozhodně rovnocenného (nebo alespoň o rovnocennost se pokoušejícího). Nepochybně však bude zapotřebí mnohé důkladně změnit. Tak například geometrii resp. celou „matematiku“ bude nutno oddělit, protože pracuje pouze s myšlenkovými konstrukcemi; ve skutečnosti (tj. ve skutečném světě) nic tak „neměnného“, jako jsou čísla nebo geometrické atd. obrazce, apod., neexistuje; svět je jen samá změna a proměna. Platónovu oddělenou říši věčných, neměnných idejí musíme odmítnout, ale CHÓRISMOS jiného druhu trvá. To se však ukáže teprve poté, co proměny a zejména dění, událostné dění, podrobíme důkladnějšímu rozboru. Ten náš CHÓRISMOS není propastí, nýbrž předělem – a do jisté míry dokonce mostem, spojovníkem. Pro Platóna zůstávalo neřešeným problémem, jaký „vliv“ mohou mít nehybné ideje na světové dění (byť „snížené“ na proměnlivost a dočasnost, pomíjivost), a Platón se to pokoušel řešit „mýtem“, byť „filosofickým“ (božským demiurgem), což právem mohl kritizovat Aristotelés. Ovšem ani on sám v řešení příliš neuspěl. MORFÉ i HYLÉ jsou pouhé DYNAMEIS, a odkud se bere ENERGEIA, zůstává neřešeno.
(Písek, 081231-1.)

René Descartes (před 1650)

Omnem igitur collocabit industriam in distinguendis & examinandis illis tribus cognoscendi modis, vidensque veritatem proprie vel falsitatem non nisi in solo intellectu esse posse, sed tantummodo ab aliis doubus suam saepe originem ducere, ……
(pag. 66)
Zaměří tedy veškeré úsilí na rozlišení a prozkoumání těch tří způsobů poznání, a když uvidí, že pravda či nepravda může ve vlastní smyslu být pouze v samotném intelektu, zatím co v oněch dalších dvou má často jen svůj původ, …
(str. 67)
(7192, Regulae ad directionem ingenii – Pravidla pro vedení rozumu, Praha 2000, str. 66 a 67.)

Tomáš Akvinský (1224/5-1284)

Articulus quartus
Quarto quaeritur utrum sit tantum una veritas qua omnia sunt vera. Et videtur quod sic: Anselmus enim dicit in libro De veritate31 quod sicut tempus se habet ad temporalia ita veritas ad res veras; sed tempus ita se habet ad omnia temporalia quod est unum tempus tantum; ergo ita se habebit veritas ad omnia vera quod erit tantum una veritas.
(5845, Von der Wahrheit – De veritate, Quaest.I; F.Meiner, Hamburg 1986, S. 24.)