Zde najdete digitalizovanou podobu Hejdánkovy originální kartotéky. Její celkový objem čítá mnoho tisíc lístků. Zveřejňujeme je po částech, jak je zvládáme zpracovávat. V tuto chvíli máme zpracované to, co prof. Hejdánek sám vypracoval elektronicky. Zbývá ovšem mnoho práce na papírových kartičkách. Kromě Hejdánkových výpisků z četby obsahuje kartotéka také jeho vlastní myšlenkovou práci z posledních let, kterou nejde dohledat jinde.
Julius Tomin
(2012)
V dialogu Faidros se Faidros táže Sokrata, má-li scholé, aby si poslechnul, o čem se bavil s Lysiem. Sokrates odpovídá: ‚Což si myslíš, že bych si neudělal podle Pindara prací nad zaměstnání přednější (kai ascholias huperteron pragma) vyslechnout tvou a Lysiovu rozmluvu?‘ V Novotného překladu, který tu cituji, je scholé postavena do protikladu k ascholia, jež je tu pochopena jako ‚zaměstnání‘, a to zcela jinak než v Theaitetovi. Sokrates nemíní, že vyslechnutí rozmluvy mezi Lysiem a Faidrem dává přednost před prací otrockou. Jeho slova dávají smysl pouze za předpokladu, že tu má ascholia význam pozitivní.
Novotný v poznámce uvádí Platonem citovanou pasáž z Pindarových Isthmických ód: ‚Matko má, zlatoštítá Thébo, tvou věc budu pokládat za přednější i nad zaměstnání‘. Jeho překlad nebere v úvahu kontext, v němž termín ascholia stojí v Pindarově ódě. Tu totiž scholia znamená ‚naléhavou povinnost‘, jak toto slovo výstižně překládá W. H. Race ve svém vydání Pindarových ód. Naléhavá povinnost, kterou Pindaros takto odsouvá, je dokončit paján oslavující boha Apollona. ‚S boží pomocí‘ Pindaros usiluje o to, aby účel obou těchto rozkošných dílek spojil (amphoteran toi charitón syn theois zeuxó telos, 1 Isth. 6–7). Tohoto sepětí dosáhne tak, že Isthmickou ódu, v níž oslavuje Théby, tedy svou vlast, využije k další oslavě Apollona a jeho ostrova Délu. Ascholia viděná v rámci Pindarovy ódy jako naléhavá povinnost nás staví před otázku, zda Platon odkazuje na Pindara, aby v úvodu k Faidrovi vrhnul světlo na celý další dialog, nebo zda citátu užil jako floskule, bez jakéhokoli hlubšího úmyslu. Než přistoupím k řešení tohoto problému, vzpomenu, jak mi Jan Patočka ukázal, že stojí za to, nad Platonovými slovy se hlouběji zamyslit.
Potřeboval jsem si popovídat o Aristofanově významu pro pochopení Sokrata a Platona. Navštívil jsem Patočku, který mě nechal povídat. ...
(Čas pro filosofii, text zaslaný autorem – snad do Reflexe?)
vznik lístku: březen 2012