LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Jean Brun (1961)

Les mathématiques traitent des êtres immuables mais non séparés (les figures des êtres immuables par leur essence, mais ils ne sont pas séparés car il n´y a pas de figures séparés de ce dont il y a figure, ni de nombres séparés des choses nombrées; cf. Phys. II 2 193 b 22 sq.); la physique traite des êtres qui on en eux-mêmes un principe de mouvement et qui sont par conséquent des êtres mobiles et séparés les uns des autres; quant à la métaphysique, elle s´occupe de l´Etre immobile et séparé (cf. Méta. E 1 1026 a 13; K 7 1064 a 28).
(6514, Aristote et le Lycée, P.U.F., Paris 1961, p. 51.)

Hynek Vignon (2001)

Qui est-ce?
C'est une capitale
Avec une Tour Eiffel
Et un pont
C'est une grande capitale
Dans le pays Tchèque
Avec de belles forêts

Jan Patočka (1947)

Každá transcendentální filosofie implikuje, že takový princip existuje. Je však otázka, zdali existencialismus tuto oblast spíše nezakrývá, než odhaluje. Transcendentalismus je filosofie, podle které nelze vysvětlit svět toliko ze světa: předpokládá něco mimo svět, překročení světa. Překročení je nutné, protože svět, universum, je soubor předmětů, a předmět nikdy nemůže býti jiným než předmětem. Svět nevysvětlí tudíž nikdy prožívání a uvědomění světa. I nitro, i proces prožívání však může být předmětem, naší reflexe, naší vnitřní analýzy. Pokud tudíž můžeme konstatovat, rozbírat, stanovit souvislosti a zákony, jsme ustavičně ve světě jako jeho členové; a to, co konstatujeme, není sám živý pohled, jehož mocí je všechno teprve pro nás. Proto musí být veškerá předmětnost překročena; a to je možné jedině tím, že se distancuje/323/me od celého světa, tj. i od vlastního života. I vlastní život, veškerý jeho obsah, je nutno ponechati ve světě. S ním však vlastně i řeč, i zákony myšlení, i pojem světské pravdy. Co zůstává, je tedy mimo oblast jasně sdělitelného a mimo dosah poznání (ve smyslu předmětném). A přece právě zde, v tomto nepředmětném, leží základní podmínka toho, že pro mne vůbec existuje svět v celé své bohatosti, že má pro mne význam: zde leží živé a nezpředmětnitelné já; nezpředmětnitelné v tom smyslu, že nikdy není ve světě jako obsah, jako něco, s čím se tam lze setkati. Ve světě se lze setkati s věcmi a jejich vlastnostmi, s živými bytostmi a lidmi, ale nikdy s já, s tím právě, co se samo setkává. Je možno zakoušeti tu „své vlastní“ stavy, to všechno, nač si lze z vlastního života vzpomenout a od sebe sama tak oddělit, na co lze reflektovat, a co tedy není posléze já; ale já, které by bylo předmětem, by byl leda pojem, slovo, flatus vocis. Transcendence já, jeho nadřazenost světu a nepřítomnost ve světě, se dokazuje tím, že já jest vždy tam, kde je nikdo nemůže hledat. Každé hledání má hledané na konci: konec je cíl, odtud finis. Každé hledání má hledané na konci: konec je cíl, odtud finis. Já však je vždy na počátku a kdo by je chtěl najít, musil by spojit počátek a konec: tím by však zmizelo obojí. To je ostatně též důvod, proč Cogito je primum principium: že za ně nelze jít dále, že každé hledání má já na svém vrchu, že já je vždy nahoře; já je první pravda, která se nikdy neztratí, jako se plovací pás nikdy natrvalo nepotopí, jako loutka s olověnou nožkou se vždycky znovu postaví zpříma.
Existencialistům však cogito a jeho transcendence nestačí; místo cogito sum říkají cogito, ergo non sum, a subjektivnost chápou jinak, ...
(Pochybnosti o existencialismu, in: Fenomenologické spisy I, Praha 2008,
str. 322-23.)

Maurice Merleau-Ponty (1953)

La tradition est oubli des origines, disait le dernier Husserl. Justement si nous lui devons beaucoup, nous sommes hors d´état de voir au juste ce qui est à lui. A l´égard d´un philosophe dont l´entreprise a éveillé tant d´échos, et apparemment si loin du point où il se tenait lui-même, toute commémoration est aussi trahison, soit que nous lui fassions l´hommage très superflu de nos pensées, comme pour leur trouver un garant auquel elles n´ont pas droit, – soit qu´au contraire, avec un respect qui n´est pas sans distance, nous le réduisions trop strictement à ce qu´il a lui-même voulu et dit … Mais ces difficultés, qui sont celles de la communication entre les „ego“, Husserl justement les connaissait bien, et il ne nous laisse pas sans ressource en face d´elles. Je m´emprunte à autrui, je le fait de mes propres pensées: ce n´est pas là un échec de la perception d´autrui, c´est /242/ la perception d´autrui.
(Le philosophe et son ombre, in: 4149, Éloge de la philosophie, Gallimard, Paris 1960, p. 241-2.)

slovníky ()

česky: právo (od „pravé“ strany, podobně spravedlnost, správný, pravda, pravý, pravidlo atd.)
německy: Recht (od „rechte“ Seite, richtig, recht haben, Gerechtigkeit, )
anglicky: right (od right side, to be right, righteousness, též straight, correct, true, just)
francouzsky: droit (od přímý, rovný, též pravý; la droite – pravá strana)
latinsky: ius (též iurisprudentia, iustus, iustitia)