ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Jan Patočka  ✖ Svět  ✖

Svět životní (Lebenswelt) | Životní svět (Lebenswelt)

Jan Patočka (1969)
(= svět našeho života)
Domnívám se, že řešení zde přináší Husserlův pojem životního světa. V čem původně žijeme, není „svět o sobě*“, k němuž se dopracováváme obtížným procesem postupného vyřazování všeho „anthropomorfismu“, nýbrž životní svět, jehož sysl je ustavičně zpracováván a obohacován „anonymními“ funkcemi života. Tyto funkce jsou anonymní, protože máme před sebou ustavičně jejich výsledky bez odesilatele. Předmětem života není původně život sám, nýbrž svět životem osmyslovaný, zpracovávaný, oduševňovaný, svět jako ustavičná ozvěna (v níž také slyšíme vlastní hlas zvenčí, zdálky).V životní praxi, která se především stará o věci v jejich samostatnosti, nás tato ozvěnovitost nezajímá: běží v ní o to, dojít včas na pracoviště, přiložit správně do kotle, provádět správně úkony na soustruhu atd.Ozvěnovitost světa však ustavičně odhaluje a ukazuje spisovatel – básník. Proto smysl nedoplňuje, nedotváří, nevkládá, nýbrž prajednoduše jej sbírá a odhaluje. Nečiní to tak jako reflektující filosof, který od smysluplného světa jde zpátky až k subjektivitě, jejímž je tento smysl výkonem,, nýbrž ponechává anonymitu anonymitou, pouze zdůrazňuje její výsledky, „oduševnění“ světa, které se ustavičně odehrává nově a jež není nikdy u konce. …
(Spisovatel a jeho věc, in: 3586, O smysl dneška, Praha 1969, str. 81.)
vznik lístku: květen 2001

Svět našeho života

Jan Patočka (1969)
Domnívám se, že řešení zde přináší Husserlův pojem životního světa. V čem původně žijeme, není „svět o sobě*“, k němuž se dopracováváme obtížným procesem postupného vyřazování všeho „anthropomorfismu“, nýbrž životní svět, jehož sysl je ustavičně zpracováván a obohacován „anonymními“ funkcemi života. Tyto funkce jsou anonymní, protože máme před sebou ustavičně jejich výsledky bez odesilatele. Předmětem života není původně život sám, nýbrž svět životem osmyslovaný, zpracovávaný, oduševňovaný, svět jako ustavičná ozvěna (v níž také slyšíme vlastní hlas zvenčí, zdálky).V životní praxi, která se především stará o věci v jejich samostatnosti, nás tato ozvěnovitost nezajímá: běží v ní o to, dojít včas na pracoviště, přiložit správně do kotle, provádět správně úkony na soustruhu atd. Ozvěnovitost světa však ustavičně odhaluje a ukazuje spisovatel – básník. Proto smysl nedoplňuje, nedotváří, nevkládá, nýbrž prajednoduše jej sbírá a odhaluje. Nečiní to tak jako reflektující filosof, který od smysluplného světa jde zpátky až k subjektivitě, jejímž je tento smysl výkonem,, nýbrž ponechává anonymitu anonymitou, pouze zdůrazňuje její výsledky, „oduševnění“ světa, které se ustavičně odehrává nově a jež není nikdy u konce. …
(Spisovatel a jeho věc, in: 3586, O smysl dneška, Praha 1969, str. 81.)
vznik lístku: květen 2001

Přirozený svět | Svět přirozený

Jan Patočka (1970)
Přírodověda, zejména fyzika a chemie, se snaží ukázat nám přírodu takovou, jakou jest sama o sobě. Poznáváme ji však vycházejíce ze světa bezprostředně nám daného, který se s tímto „o sobě“ nejen nekryje, nýbrž v mnohém je s ním v rozporu. O tomto bezprostředně daném světě platí však Hegelovo slovo, že je sice znám, ale není poznán. Problém poznání tohoto „přirozeného světa“ se ohlašuje sice dávno, již od počátku moderní přírodovědy, ale výslovně byl položen až poměrně v nedávné době.
Tato knížka, vyšlá před čtyřiatřiceti lety jako první publikace tomuto problému věnovaná, snažila se problém rozvinout a řešit z hlediska fenomenologie Husserlovy. Popis a strukturní analýzu „přirozeného světa“ hleděla proto pojmout zpátky do prožívání subjektu, v jehož zkušenosti, reflexívně zachycované, se domnívala moci zachytit vznik jak původně daného světa, tak jeho modifikaci v jazyce a objektivující vědě.
Po řadě let autor dospěl ke kritické distanci vůči tomu pojmu reflexe, který byl v „transcendentální fenomenologii“ východiskem metody i filosofie „absolutního subjektu“. Pokusil se proto o nové zpracování problému: rozhojnil historický přehled v celé obrysové dějiny otázky až do dnešních dnů a navázal na toto kritické předestření popis života konečného subjektu ve světě, který chápe ve třech základních, vzájemně vztažných pohybech, z nichž každý odhaluje jinou podstatnou stránku přirozeného světa.
J. P.
(6006, Přirozený svět …, Praha 1970, přední záložka obálky.)
(7023, Přirozený svět …, Praha 1992, str. 1 – před titulní atd.)
vznik lístku: září 2001