ARCHIV LADISLAVA HEJDÁNKA
Pojmy  ✖ Jan Patočka  ✖

Pojmy – nepevnost

Jan Patočka (1945-50)
... I základní pojmy třeba často modifikovat. Postup vědění děje se tak, že žádný pojem a soud není získán definitivně. Veliká sjednocení, veliké deduktivní teorie mají po boku tuto podstatnou nepevnost svých základních pojmů.
(Problém pravdy z hlediska negativního platonismu, in: Péče o duši 1, Praha 1996, str. 479.)
vznik lístku: říjen 2011

Pravda a objektivita | Pojmy „objektivní“

Jan Patočka (1969)
Die Schwierigkeit, die im Titel gestellte Frage zu beantworten, liegt darin , daß wir keinen objektiven Begriff von Existenz haben. Wie aber soll man die Existenz denken, wie über sie sprechen, wenn doch das Wesen eines Begriffes gerade in der Objektivität liegt, die den Gedanken dergestalt fixiert, daß alle in ihm nicht nur Gleiches, sondern Identisches denken. Auf dem Denken des Identischen beruht ja unser ganzes Wissen, die ganze Wissenschaft mit ihrer Klarheit und Wirksamkeit. Zwar können wir auch sagen, daß der Mensch außerhalb der Wissenschaft ebenfalls denkt, er denkt dann aber ohne eine derartige, jede gleichermaßen überzeugende Klarheit und Wirksamkeit. Die Menschen dachten von ihren ersten Anfängen an, als sie weder eine Philosophie noch eine Wissenschaft im systematischen Sinne besaßen, sie dachten in Mythen, Erzählungen und dichterischen Werken. Ihr Denken realisierte sich in Gefühlen und Institutionen, in bildender Kunst wie etwa in der Höhlenmalerei, in rituellen Handlungen, durch die sich der Mensch auf das Universum beziehen und eine Gemeinschaft mit den anderen begründen wollte, durch Tanz etwa, durch Zeremonie oder Magie. In alledem kann ein tiefer Sinn enthalten sein, in gewisser Hinsicht auch Wahrheit, wenn Wahrheit sich für uns nicht nur im objektiven Denken, in Urteilen und Theorien erschöpft, sondern auch wein bestimmtes Verstehen bedeutet, welches uns vom allerersten Anfang an im Leben und Dasein orientiert. … /231/ Zeigt dies alles denn nicht, daß es noch ein anderes Denken als nur das objektive gibt, ein Denken, das auch einen Sinn ergibt und uns in gewisser Hinsicht vielleicht sogar tiefer berührt als die reine Objektivität? …
(Was ist Existenz? In: 7126, Die Bewegung der menschlichen Existenz, Stuttgart 1991, S. 230-31.)
(původně: Co je existence? Filos. časopis 14, 1969, č. 5-6, str. 682-702.)
vznik lístku: únor 2002

Pojmy jakožto „fikce“

Jan Patočka (≈1950)
Takové fikce řeči jsou, jak se ukazuje, veškeré staré metafyzické pojmy: jsou to ideje nejen ve smyslu vyšších, pravých realit, nýbrž rovněž ve smyslu čistě „logických entit“, univerzálií, esencí, hodnot a jiných quasiobjektů; přesná řeč, která nečiní nic jiného, než že se snaží být strukturním vystižením, strukturním analogem reálních fakt, obejde se beze všech těchto fikcí.
Fikcemi jsou kategorie, jako substance a kauzalita, pakliže jimi máme rozumět nikoli snad pouhé typické relační formy, schopné výskytu na smyslovém materiálu (tedy posléze rovněž druh naší řeči o světě, který předpokládá analýzu dojmového kontinua), nýbrž poslední stavební formy samotného jsoucna.
Fikcí je posléze jak „jsoucno“ (již jako abstraktum), tak zejména slovo „být“ ve významu existence, neboť jednak nemá žádný zvláštní předmětný obsah (bytí není reálný predikát), jednak slouží pouze k tomu, aby zařazovalo jednotlivé předměty do nejširšího předmětného souboru, který dovedeme koncipovat, do souboru empirické předmětnosti vůbec.
(Negativní platonismus, Praha 1990, str. 31.)
vznik lístku: duben 2014