Praha, 22. listopadu 1968

Milý Miloši,
až do dneška jsem měl stále dobrý úmysl co nejdříve
napsat; dnes jsem se tohoto úmyslu zbavil a tak holt píšu - přišel
Tvůj druhý dopis. Za oba děkuji, také za Jasperse. Jen jsem - nema-
je dost pokdy - přelétl přeložený text; zdá se vskutku moc pěkný.
Možná, že by tady mohl vyjít; to ovšem bude třeba srovnat překlad
s originálem, event. upravit apod. Ještě bych napsal. Možná, že
tu onu knížku bude někdo mít.
Tvář nám vyšla, počátkem prosince vyjde 2.číslo. V led-
nu zahájíme nový ročník; předpokládáme, že tento, tj. 3. ročník, je
nejkratší na světě (neboť jednotlivé číslo ještě není ročník). Měl
jsem v úmyslu Ti 1.číslo poslat, ale zdá se, že je máš. Kdybys měl
nějakou glosu, recenzi zajímavé knížky a pod., pošli. V Tváři je
zásada taková: je zbytečno potvrzovat to, co všichni i tak vědí;
je záslužné podrobit tvrdé kritice zejména to pochybné, co sdílejí
mnozí nebo co budí obecný respekt, ne-li souhlas. Vždycky je však
zapotřebí přesných, řádně zdůvodněných soudů. Zavedli jsme jako je-
diný československý necírkevní časopis stálé rubriky "Církve" a
"Teologie" (po malé diskusi však recenze knížky Petra Pokorného by-
la zařazena do rubriky "Filosofie“). - Právě mne napadlo, že vlast-
ně Tvář nemusíš mít, žes to třeba jen někde slyšel nebo četl, že
první číslo vyšlo. Tak je přece jen posílám (paralelně); když už
je máš, podaruj je někomu dál.
Ceteris paribus bych Ti dost záviděl ten klid, o němž píšeš;
jenže o tom, že by "ostatní“ bylo "stejné", nelze mluvit. Takže
Ti nezávidím ani ten klid, který by mi teď dost sedl. Možná, že
poslední motivy jsou psychologické, možná (a pravděpodobněji) je
to všechno složitější: někteří lidé jsou tady pracovně ochromeni,
jiní jsou horečně činní. Moudrý střed je pro většinu neschůdný.
A tak já sám, ačkoli si tohle uvědomuju, stejně rejdím, píšu, do-
konce (pod tlakem přátel, hlavně Jiřího Němce, který už je zase
tady) vyhrabávám starší texty a dávám do tisku věci, které vlastně
nikdy pro tištění určeny nebyly (např. včera do časopisu Via, což
je nástupce Duchovního pastýře, jsem pro 1. (ekumenické) číslo
příštího ročníku dal text přednášky o liturgii, kterou jsem měl
v únoru v Nuselských třicátnících). - 20.–21. se sešel Mírový odbor (to je většinou Nová orientace) a ve čtvrtek odpoledne jsme se za NO setkali s JLH a pohovořili o situaci i výhledech. Názory se velmi různí, od optimistických a tzv. nadějných až po střízlivě realistické a tzv. černé. Kupodivu se ukázalo, že právě ti, kteří vidí budoucnost černě, jsou otřeseni relativně málo. Já si vůbec myslím, že taková laciná nadějnost má jen zakrýt hluboko skrytý strach, kdežto realistický pohled už tím, že věci správně pojmenuje, znamená spíš osvobození a uvolnění (i praktické). – Jinak informací tady asi nemám víc než Ty; dohadů a chýr tu je ovšem husto.

Upřímně Tě zdravíme, Heda i já, a doufáme, že tam
ještě něco přes půl roku vydržíš. Ono se to pak ne-
ztratí. Salve.
Tvůj