LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Cuvier (1810)

Cavendish se tak izoloval, že si současný vědecký vývoj neuvědomoval. Vynikající francouzský zoolog Georges Cuvier ve své oslavné řeči nad zemřelým Cavendishem řekl: „Jeho chování a skromný tón jeho spisů mu poskytly tu ojedinělou poctu, že nikdy nebyl rušen ani závistí, ani kritikou.“
(ex: Patologická skromnost Henryho Cavendishe, in: Týdeník ROZHLAS, 7.-13.2.2005, str. 7 – podepsáno (bi) .)
[Henry Cavendish, 1731-1810]

Ladislav Hejdánek (2011)

Našel jsem v jedné detektivce (Kouřová clona od Dicka Francise, 1996, s. 34) pěkný výrok: „Filmoví herci jsou mimo plátno stejné nuly jako kdokoli jiný.“ Možná, že by se to dalo jednak rozšířit, jednak prohloubit (tj. trochu to zbavit té nepochybné triviality); nicméně zvláštnost u herců spočívá v tom, že svou postavu jen hrají – náleží nutně k povaze celebrit, že tuto svou „funkci“ jen hrají, jen ji předstírají? Ale uvažujme dál – tedy rozšířit: bohatí lidé jsou mimo bohatství stejné nuly jako ti ostatní. Nebo: vědci (nebo technici) specialisté jsou mimo svůj obor stejné nuly jako laici. Ale něco jiného je – či mělo by být – tam, kde jde o filosofii. Ani největší filosof nemůže nikdy svou filosofii oddělit od svého života (ani svůj život od své filosofie). Ovšem není-li filosof ve svém životě ničím víc než ti, kdo nefilosofují, neznamená to pak, že ani v tom svém filosofování, v té své filosofii není nic moc? Problém je zřejmě v tom, co se míní tím „kdokoli jiný“. Je vskutku každý člověk v něčem „kdokoli“? Není tady někde chyba v jakési nanicovaté generalizaci toho, co je člověk, a jakési povrchní chápání toho, co dělá a čím se zabývá, jako něčeho jen přidaného, přilepeného, co však na onu základní „povahu“ („podstatu“) člověka nemá žádný významný vliv? Možná to opravdu platí o „celebritách“, ale nelze to legitimně rozšiřovat.
(Písek, 201124-3.)