LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

Izaiáš 61 ()

1Duch Panovníka Hospodina jest nade mnou, protože pomazal mne Hospodin, abych kázal evangelium tichým. Poslal mne, abych uvázal rány zkroušených srdcem, abych vyhlásil jatým svobodu a vězňům otevření žaláře, 2Abych vyhlásil léto milostivé Hospodinovo a den pomsty Boha našeho, abych těšil všecky kvílící, 3Abych způsobil radost kvílícím Sionským a dal jim okrasu místo popela, olej veselé místo smutku, oděv chvály místo ducha sevřeného. I nazváni budou stromové spravedlnosti štípení Hospodinovo, abych v něm oslavován byl.
Iz 61, 1 – 3
(6630, Biblí svatá, Kutná Hora 1940, NZ, str. 644-45.)

Ladislav Hejdánek (2012)

Stále se víc rozšiřující a prosazující zvyk citovat ve filosofických textech hojně jiné myslitele má svá úskalí, neboť z principu jde takřka vždy o místa vytržená z jejich vlastního kontextu. To někdy ani nemusí vadit, zvláště když citovaný myslitel má zálibu v bonmotech a aforismech, tj. když vlastně ani tak nejde o přesnou myšlenku, ale spíš o jakýsi dojem z myšlenky, někdy možná inspirativní výzvu k domýšlení. Ale všude tam, kde jde o vážné, ba nejzávažnější problémy, je takové stručné citování krajně problematické, neboť nutně zanedbává příslušné kontexty, bez nichž se krátké citace zbavují určitosti (pokud nějakou měly), stávají se vágními, a co je ještě horší, nabývají významů, které jsou nejen odlišné od významů původních, ale nejednou jsou s nimi dokonce v rozporu. Proto také sledování tzv. citovanosti má ve filosofii malou vypovídací hodnotu specificky filosofickou (a vypovídá leda o módách, zvycích a eventuelně nových formulačních trendech, ale rozhodně ne o skutečném filosofování). Zkrátka a dobře, četný citační „doprovod“ filosofického textu obvykle svědčí o malé hloubce přemýšlení, tedy o jeho povrchnosti a o zběžném, příliš uspěchaném záznamu spíš nápadů než myšlenek.
(Písek, 120527-3.)