LADISLAV HEJDÁNEK ARCHIVES | Cardfile

André Glucksmann (1985)

Aktuálnost je jedním z velkých vynálezů západní civilizace. Aktuálnost existuje, když dnes není jako včera a když zítřek přináší riziko, že vůbec nebude podobný tomu, co je dnes. Říci, že existuje aktuálnost, znamená říci, že existuje problém. Objevuje se něco nového, zvláštního. Nesetkáváme se s tím ve všech civilizacích; mýtus lze chápat jako snahu transformovat neočekávanost dneška v něco, co by se podobalo očekávanosti včerejška. Ve všech mytologiích je patrná snaha identifikovat přítomnost s minulostí a integrovat do tradice i to, co je nečekané. Aktuálnost tu tedy nebyla odjakživa. Dalo by se říci, že se objevila v Řecku. Stejně jako zázrak demokracie, geometrie, filosofie vyvstal zázrak aktuálnosti. Řekové žijí ve světě, kde včerejšek nemá podobu dneška a dnešek zítřka. A to je v dějinách světa něco nového. Nemusí to však trvat věčně: lze si představit moderní civilizace, které aktuálnost zruší. Stačí se podívat, jak totalitní myšlení vysvětluje problém, že není událostí, či že je jich co možná nejméně.
(Filosofie a aktuálnost, z pražské přednášky z 18.6.1985, in: Reflexe č. 1, 1990,
8, str. 1.)

F. W. J. Schelling (1799)

Jako první vlastnost jsme do organismu vložili vzrušivost, aniž bychom tuto vlastnost zprvu mohli blíže vysvětlit. Jediné, co jsme mohli učinit, bylo, že jsme ji rozložili na dva protikladné činitele, organickou receptivitu a organickou činnost. Je nyní načase, abychom onu vlastnost převedli na skutečné přírodní příčiny, a jsme k tomu uschopněni tím, že jsme odvodili to, co patří k anorganické přírodě vůbec, kterou musí být organická příroda určena.
…
1. Podstata organismu spočívá ve vzrušivosti. To však znamená totéž co: organismus je svým vlastním objektem; (jenom potud, pokud je sám sobě zároveň subjektem a objektem, může organismus být tím nejpůvodnějším v přírodě, neboť přírodu jsme určili jako kauzalitu, která má sebe samu objektem – která se produkuje ze sebe samé).
Organismus konstituuje sebe sama. Ale konstituuje sama sebe (jako objekt) pouze náporem proti vnějšímu /194/ světu (který však tuto dvojitost udržuje a činí nemožným opětný pád do identity čili indiference). Kdyby vnější svět mohl určovat organismus bezprostředně jako subjekt, přestal by být vzrušitelný. Tedy pouze organismus jako objekt musí být určitelný vnějšími vlivy, organismu jakožto subjekt musí být těmto vlivům nedosažitelný.
(Náčrt soustavy přírodní filosofie, 1799, in: 6648, Výbor z díla – Rané spisy, Praha 1990, str. 193–94.)

André Glucksmann | André Glucksmann (1985)

Aktuálnost je jedním z velkých vynálezů západní civilizace. Aktuálnost existuje, když dnes není jako včera a když zítřek přináší riziko, že vůbec nebude podobný tomu, co je dnes. Říci, že existuje aktuálnost, znamená říci, že existuje problém. Objevuje se něco nového, zvláštního. Nesetkáváme se s tím ve všech civilizacích; mýtus lze chápat jako snahu transformovat neočekávanost dneška v něco, co by se podobalo očekávanosti včerejška. Ve všech mytologiích je patrná snaha identifikovat přítomnost s minulostí a integrovat do tradice i to, co je nečekané. Aktuálnost tu tedy nebyla odjakživa. Dalo by se říci, že se objevila v Řecku. Stejně jako zázrak demokracie, geom,etrie, filosofie vyvstal zázrak aktuálnosti. Řekové žijí ve světě, kde včerejšek nemá podobu dneška a dnešek zítřka. A to je v dějinách světa něco nového. Nemusí to však trvat v+ěčně: lze si představit moderní civilizace, které aktuálnost zruší. Stačí se podívat, jak totalitní myšlení vysvětluje problém, že není událostí, či že je jich co možná nejméně.
(Filosofie a aktuálnost, Reflexe č. 1, 1990, 8 – 1.)

André Glucksmann | André Glucksmann (1985)

Filosofické úsilí o sebepoznání ve vztahu k aktuálnosti znamená tedy zaprvé rozeznat zvláštní jako zvláštní, tj. přítomnost jako odlišnou od minulosti, za druhé rozeznat zvláštní jako moje zvláštní. Ať je situace jak chce absurdní, na této absurditě mám podíl díky absurditě, kterou nesu v sobě. Tolik na osvětlení …
(Filosofie a aktuálnost, Reflexe č. 1, 1990, 8 – 2.)