Here you will find a digitized image of Hejdánek's original filing cabinet. Its total volume is many thousand tickets. We publish them in parts as we handle them. At the moment we have worked out what prof. Hejdánek himself developed electronically. However, much work remains on paper cards. In addition to Hejdánek's extracts from reading, the filing cabinet also includes his own thought work from recent years, which cannot be found elsewhere.
Ladislav Hejdánek
(2008)
Právě jsem se dočetl v Diogénovi Laertském něco, co jsem dosud nejspíš vůbec nevěděl (a nikdy neslyšel), totiž že byl ve starém Řecku v opovržení muž, který promarnil jmění, které získal po otci. Přesně to zní (in A 1): „Tehdy byl zákon, že kdo utratí otcovské jmění, nesmí být uznán za hodna pohřbení v rodné obci.“ (A šlo tu o souvislost s Démokritem; cituji z překladu Karla Svobody, 4291, Řečtí atomisté, Praha 1980, str. 67.) Z tohoto „zvyku“ je zřejmé, že jmění resp. jakýkoli majetek byl považován za jakýsi závazek, případně byl spjat se závazkem, nebylo to něco, s čím si dědic mohl dělat, co by chtěl. Pochopitelně tu je možné různé pochopení, zejména je možno různým způsobem chápat ono „promarnění“ majetku. Jde také o to, zda někdo promarní majetek po otci (tedy zděděný) nebo zda promarní majetek, kterého nabyl sám svým přičiněním. Je to závažný rozdíl – anebo „promarnění“ majetku je vždycky chybné, vadné, samo upadlé a k upadlosti vedoucí? Je zděděný majetek nějak „závaznější“ než majetek, získaný vlastním přičiněním?
(Písek, 080507-1.)
date of origin: květen 2008