Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Ladislav Hejdánek (2015)

„Žití“ je nutně vykonáváno; spadá to vlastně v jedno s výkonem bytí (tj. konkrétního, tedy jednotlivého, individuálního bytí). To, jak je žití (život v tomto smyslu) vykonáváno, není zvenčí přímo přístupné, ale jsou pozorovatelné a sledovatelné výsledky (rezultáty a produkty) tohoto vykonávání, a z nich lze s poměrně slušnou pravděpodobností na oživenost pozorovaného usuzovat. (Jinak řečeno: život resp. oživenost je možno napodobovat a zpodobňovat, ať už úmyslně nebo neúmyslně, bez jasného záměru; rozlišit to, co je vskutku živé od toho, co jako živé jen vypadá, může být ovšem někdy dost nesnadné.) Veškeré pokusy o přesnější vymezení znaků života či oživenosti jsou nutně odkázány jen na vnější charakteristiky, tj. vlastnosti „zjevné“ vnějšímu pozorovateli.
(Písek, 150124-1.)

Josef Čapek (1936-39)

Ve všem co jest, je sklon či aspoň možnost nabývati děje, osudu.
(Psáno do mraků, Praha 1970, str. 269.)

Josef Čapek (1936-39)

Tímto – co dělám, vím, umím, toužím, nechci nikoho baviti; podati svědectví – to ano !
(Psáno do mraků, Praha 1970, str. 269.)

Josef Čapek (1936-39)

Život jenom dojmový nebo jenom přemítavý a nečinný, je, jistě, přece jen svého způsobu dezerce; celým úkolem člověka je činnost – ovšem vědomá, odpovědná volba mezi dobrem a zlem.
(Psáno do mraků, Praha 1970, str. 261.)

Josef Čapek (1936-39)

Zastaviti se na tom, co jest, znamená nepřičiniti se v tom, co býti má. Pokud to, co jest, je počinem člověkovým, všechny fakta, vzniklá z lidského počinu, mohou přece vždycky zase z počinu lepšího býti zrušena a nově a lépe býti vytvořena., i když všechno člověkovo usilování nese na sobě nějaká znamení naší lidské nedostatečnosti.
(Psáno do mraků, Praha 1970, str. 263.)