Tento text z roku 1985 analyzuje vývoj demokratických snah v zemích sovětského bloku. Autor pozoruje konvergenci dříve specifických národních hnutí k jednotnému požadavku na politickou demokratizaci, kterou chápe jako nezbytnou podmínku rozvinuté socialistické společnosti. Namísto vytváření tradiční politické opozice usilující o moc text obhajuje význam „nepolitické“ veřejné aktivity a hnutí za lidská práva. Ta mají sloužit jako morální zrcadlo režimu a podporovat vznik nezávislé „paralelní kultury“. Hlavním cílem je emancipace občanské společnosti z područí totalitního státu. Autor zdůrazňuje, že socialismus by měl být důsledným rozšířením demokratických principů do sociální a hospodářské oblasti, nikoliv nástrojem státní kontroly. K dosažení tohoto stavu je nutná odluka kultury, školství a ekonomiky od státní moci. Budoucnost Evropy vidí v mezinárodní spolupráci demokratických sil a v hluboké morální obnově společnosti, která předchází jakékoli politické změně.