Tento text se zabývá teologickým konceptem sebepoznatelnosti Boha v díle Karla Bartha, konkrétně odkazuje na paragraf 26 na straně 73 a stranu 72. Barth tvrdí, že poznatelnost Boha vychází z jeho vlastní sebepoznatelnosti, která je absolutní a nezávislá na člověku. Bůh sám aktivně uskutečňuje toto sebepoznání v Otci a Synu skrze Ducha svatého. Autor článku zdůrazňuje klíčovou roli „konkrétnosti“ tohoto sebepoznání, která pro Bartha znamená propojení nepředmětného a předmětného, bytí Boha jako jsoucna. Člověk se na tomto božím sebepoznání podílí skrze boží zjevení, ačkoli tento podíl je nepřímý, ale reálný. Text kriticky hodnotí Barthův koncept, poukazuje na jeho myšlenkovou slabost a nedomyšlenost v momentech, kdy jsou problémy řešeny odsunutím nebo přidáním teologických rituálů, které fakticky neřeší podstatu, ale spíše zdůrazňují lidskou omezenost a závislost.