Tento text se zaměřuje na vybudování pojmových předpokladů pro filosofickou reflexi víry, kterou autor označuje jako pisteologii. Autor v úvodu zdůrazňuje, že filosofické disciplíny se neliší svým předmětem, ale důrazem na určité aspekty, přičemž si každá musí zachovat vztah k celku. Pisteologie je v tomto rámci zařazena do širší filosofie logu. Významná část zkoumání je věnována redefinici pojmu fýsis, který je chápán jako označení pro vnitřně integrované, událostné celky. Existence takových celků je podmíněna sjednocujícím principem logu, jenž shromažďuje nahodilé prvky do uspořádaného řádu. Autor dále zkoumá vztah mezi logem a pravdou, přičemž odmítá aristotelskou redukci pravdy na pouhou vlastnost výpovědi. Cílem celého pojednání je metodická příprava pro nový typ myšlení pracujícího s nepředmětnými intencemi, což je nezbytný krok k hlubšímu pochopení povahy víry a jejího místa v lidské zkušenosti a dějinách.