Strojový, zatím neredigovaný přepis
====================
ScanImage407.jpg
====================
880217-5 88/238 Zvnějšňování vnitřního není samo o sobě ztotožnitelné s pr cesem dění /pravé/ události, a to především proto, že dění události nespočívá v postupné střídě všech jsoucností v je jich aktualizované podobě. To by byla velice nesprávná pře stava, že událost se děje jen v okamžiku té které své aktualizované přítomnosti-jsoucnosti, zatímco veškeré minulé /již nastalé/ jsoucnosti se již nedějí a veškeré budoucí aktua. /ještě nerealizované/ jsoucnosti se ještě nedějí. To by zna menalo se vrátit ke způsobu myšlení, jak je známe ze Zénónových paradoxů. Událost se po celou dobu svého dění děje celá, což znamená, že i to, co se už jak jsme si zvykli říkat stalo, co nastalo a již minulo, přešlo do minulosti, se nikterak nepřestalo dít, nýbrž děje se nadále, až do okamžiku, kdy skončí celá událost a kdy přestane být čím koliv, tj. přejde v nic, tak jako vznikla z ničeho. Pak pře stane událost "existovat" /tj. dít se, odehrávat se/ celá, včetně celé své minulosti /budoucnost už před ní žádná není resp. žádná se před ní už neotvírá/, přesně tak před jejím počátkem "neexistuje" nic, co by k ní náleželo, tedy také žádná její budoucnost, tj. žádná budoucnost se před "ní" neotvírá, nebot událost ještě ani nezačala. Těžkou otázkou je ovšem, kam položit konec a zejmona počátek události. Leč to je speciální otázka, kterou se musíme zabývat na jiném místě. Co je důležité pro naše úvahy na tomto místě, je něco jiného. Dění událost je pro jiné události "přístupné" jen v některých svých momen tech, přesněji řečeno jen v podobě zvnějšněných aspektů svých právě aktuálních jsoucností. 0všem to, co se z dění události ukazuje, je právě jen vnějšek /vnější stránka/ té které její právě aktuální jsoucnosti - tj. její právě aktuální vnější stav. 17 11. 88
ScanImage407.jpg
====================
880217-5 88/238 Zvnějšňování vnitřního není samo o sobě ztotožnitelné s pr cesem dění /pravé/ události, a to především proto, že dění události nespočívá v postupné střídě všech jsoucností v je jich aktualizované podobě. To by byla velice nesprávná pře stava, že událost se děje jen v okamžiku té které své aktualizované přítomnosti-jsoucnosti, zatímco veškeré minulé /již nastalé/ jsoucnosti se již nedějí a veškeré budoucí aktua. /ještě nerealizované/ jsoucnosti se ještě nedějí. To by zna menalo se vrátit ke způsobu myšlení, jak je známe ze Zénónových paradoxů. Událost se po celou dobu svého dění děje celá, což znamená, že i to, co se už jak jsme si zvykli říkat stalo, co nastalo a již minulo, přešlo do minulosti, se nikterak nepřestalo dít, nýbrž děje se nadále, až do okamžiku, kdy skončí celá událost a kdy přestane být čím koliv, tj. přejde v nic, tak jako vznikla z ničeho. Pak pře stane událost "existovat" /tj. dít se, odehrávat se/ celá, včetně celé své minulosti /budoucnost už před ní žádná není resp. žádná se před ní už neotvírá/, přesně tak před jejím počátkem "neexistuje" nic, co by k ní náleželo, tedy také žádná její budoucnost, tj. žádná budoucnost se před "ní" neotvírá, nebot událost ještě ani nezačala. Těžkou otázkou je ovšem, kam položit konec a zejmona počátek události. Leč to je speciální otázka, kterou se musíme zabývat na jiném místě. Co je důležité pro naše úvahy na tomto místě, je něco jiného. Dění událost je pro jiné události "přístupné" jen v některých svých momen tech, přesněji řečeno jen v podobě zvnějšněných aspektů svých právě aktuálních jsoucností. 0všem to, co se z dění události ukazuje, je právě jen vnějšek /vnější stránka/ té které její právě aktuální jsoucnosti - tj. její právě aktuální vnější stav. 17 11. 88
====================
ScanImage409.jpg
====================
880218-1 88/239 Naše otázka nyní zní: můžeme právě aktuální vnější stav té které jsoucnosti /resp. vnější stav právě aktuální jsoucnosti/ ztotožnit s právě aktuálním stavem FYSIS určité události Nikoliv s FYSIS, chápáné jako totožné s tělem /o němž ovšem hovoříme jen u organismů, tj. u živých bytostí/. Stav těla a tělesnosti je něčím méně než stavem celé události. Ko jsoucnostem události náleží nejen vnější aspekt, ale také aspekt vnitřní. Proto musíme trvat na tom, že tzv. jsoucnost je pouhé abstraktum, nebot vnitřní její aspekt ne lze nikterak izolovat ani jen vymezit. Po své vnitřní strán ce se událost děje celá, a proto nelze přiřadit právě aktuální jsoucnosti po její vnější stránce /která je časově zařaditelná na jedno 'místo' časové stupnice/ žádnou příslušnou stránku vnitřní, nýbrž jen časově jinak organizovaný soubor soubor vnitřních aspektů událostného dění, z nichž zase žádný není spjat s onou vnější aktualitou výhradně /ny brž souvisí také alespoň s některými aktualitami jinými, ležícími na časové stupnici jinde, tj. bud v minulosti nebo v budoucnosti, většinou některými tam a jinými onde/. Naproti tomu docela jinak tomu je s tzv. tělem a s tělesností. Tělesnost nelze redukovat na pouhý vnějšek události tj. jen na to, co se z události samé ukazuje, ba ani co se "může" ukazovat /tělesné procesy se většinou neukazují, ukazuje se z nich jen něco, ale leccos můžeme donutit, aby se ukázalo, když tělo "otevřeme", tj. bud poraníme, rozříz neme, nebo do těla zavedeme části nějakého přístroje, atd. Na druhé straně tělo je vystavěno "organicky" a to znamená nikoliv z abstrakcí /ze jsoucností resp. jejich vnějších stránek/, nýbrž ze subudálostí. To je elementárně významné 18 IL 8
ScanImage409.jpg
====================
880218-1 88/239 Naše otázka nyní zní: můžeme právě aktuální vnější stav té které jsoucnosti /resp. vnější stav právě aktuální jsoucnosti/ ztotožnit s právě aktuálním stavem FYSIS určité události Nikoliv s FYSIS, chápáné jako totožné s tělem /o němž ovšem hovoříme jen u organismů, tj. u živých bytostí/. Stav těla a tělesnosti je něčím méně než stavem celé události. Ko jsoucnostem události náleží nejen vnější aspekt, ale také aspekt vnitřní. Proto musíme trvat na tom, že tzv. jsoucnost je pouhé abstraktum, nebot vnitřní její aspekt ne lze nikterak izolovat ani jen vymezit. Po své vnitřní strán ce se událost děje celá, a proto nelze přiřadit právě aktuální jsoucnosti po její vnější stránce /která je časově zařaditelná na jedno 'místo' časové stupnice/ žádnou příslušnou stránku vnitřní, nýbrž jen časově jinak organizovaný soubor soubor vnitřních aspektů událostného dění, z nichž zase žádný není spjat s onou vnější aktualitou výhradně /ny brž souvisí také alespoň s některými aktualitami jinými, ležícími na časové stupnici jinde, tj. bud v minulosti nebo v budoucnosti, většinou některými tam a jinými onde/. Naproti tomu docela jinak tomu je s tzv. tělem a s tělesností. Tělesnost nelze redukovat na pouhý vnějšek události tj. jen na to, co se z události samé ukazuje, ba ani co se "může" ukazovat /tělesné procesy se většinou neukazují, ukazuje se z nich jen něco, ale leccos můžeme donutit, aby se ukázalo, když tělo "otevřeme", tj. bud poraníme, rozříz neme, nebo do těla zavedeme části nějakého přístroje, atd. Na druhé straně tělo je vystavěno "organicky" a to znamená nikoliv z abstrakcí /ze jsoucností resp. jejich vnějších stránek/, nýbrž ze subudálostí. To je elementárně významné 18 IL 8
====================
ScanImage410.jpg
====================
PSS121 Pranda - Heidwear необжная Vilassfré "Pravde -11211 -
ScanImage410.jpg
====================
PSS121 Pranda - Heidwear необжная Vilassfré "Pravde -11211 -