Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

František Xaver Šalda (1935-36)

… Co je znakem velkého díla slovesného? Právě to, že i po smrti autorově žije svým samostatným životem; že doby pozdější odhalují v něm stránky a podoby, kterých neviděli jeho vrstevníci; že pozdější doby vkládají si do něho pomysly a představy, na něž snad ani nepomyslil autor a o nichž se mu vůbec nesnilo. Veliké dílo slovesné po smrti svého tvůrce stává se do značné míry znakem, symbolem, šifrou, pod niž se utíká a pod níž se nám po prvé představuje i mnohá snaha a tendence přítomnosti a doby nové. Komenský jistě nemyslil, když kreslil zmatky, nesrovnalosti, nerůdnosti, nesmysly světa, na nezaměstnanost, ale kdyby žil v dnešní době, je více než pravděpodobné, že by i této vrcholné sociální disharmonie použil k dokreslení chaosu světa bez Boha. …
(Dopis prof. F. Žilky a má glosa k němu, in: 7424, Zápisník VIII, 1935-36, Praha 21994, fotoreprint, str. 197

Arsén Pohribný (1989)

Od roku 1979, kdy se básník jako stipendista DAAD ocitl v Berlíně, a po roce 1980, kdy se přestěhoval do Paříže, se jeho jméno upevňovalo v evropském kulturním povědomí. Závažně k tomu přispěl zájem francouzských institucí …
Jiří Kolář, tento předchůdce jednoho křídla postmodernismu, bývá oceňován jako mistr praktické analýzy. Málokdo dovede tak rozcupovat zaběhané mechanismy myšlení a představ, sotvakdo se odváží atomizovat díla klasiků jako on. A to proto, aby tříštěním násobil, aby indukoval proud kruté současnosti. Místo obvyklé sémantiky zavádí paradoxní souvislosti. Avšak toto spojení běžného s nevysvětlitelným je dílem poetické syntézy. Kolářových mnohoobrazů se nenabažíte, pokaždé najdete zrnka skrytého a arkánního. Průzkumem světa vizualizačních postupů prohloubil Kolář dosah poetična o několik oktáv.
Neměli bychom ovšem také zapomínat, co znamenaly jeho rady a podněty pro druhé, ani jakou morální oporou jim byla jeho vydavatelská činnost. …
(Další odpovědi Jiřího Koláře, in: Svědectví XXII, 198 9, č. 88, str. 921.)