Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1807)

… Die Kraft des Geistes ist nur so groß als ihre Äußerung, seine Tiefe nur so tief, als er in seiner Auslegung sich auszubreiten und sich zu verlieren getraut. …
(2239, Phänomenologie des Geistes, Leibzig 51949, S. 15 – Vorrede.)

Rex Burns (1975)

... Kdyby byl mladší a již toho tolik neviděl, kdyby se býval narodil později a dostával různé odpovědi nebo je nedostal vůbec, možná, že by se připojil ke svým vnukům na jejich pochodech a obviňoval by třídy a rasy a hospodářskou politiku a různé ty „ismy“. Ale i když rozuměl jejich hněvu, neporozuměl jejich odpovědím.
Wager chybu viděl v něčem trvalejším a všeobecnějším, v něčem, co poznal v míře tak postačující, že se mu z toho dělalo špatně: v lidské povaze. A pro něho tu nebylo žádných velkých odpovědí – lidé rozdírali zemi a rvali se navzájem, a jeho prací bylo zarazit ty, kteří urvali víc, než zákon dovoloval. To byla /34/ odpověď, se kterou se m,usel spokojit.A jestliže někdy – jako třeba teď -měl pocit, že je jedním z houfu chichotajících se dětí, tak zabraných do zábavy a do svých her, že nikdy nepozvedly oči ke své propastné marnosti, mohl se jen znovu ptát: bylo tu někdy něco jiného? Tohle mu bylo určeno a jediné, co mělo nějakou cenu, bylo dělat to dobře.
(Policajt a narkomafie, in: 7494, Tři případy a Gabe Wager, Český Těšín 1995,
str. 33-34.)
(orig.: „The Alvarez Journal“, 1975)

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1816)

Co je však třeba říci blíže k těmto úvahám, je především již to, že, ať by se sebevíce lišily, přece mají všechny filosofie to společné, že jsou filosofií. Kdo by tedy studoval či měl nějakou filosofii, pak jestliže to je filosofie, měl by tím přece filosofii. ...
(1667, Úvod k dějinám filosofie, př. K. Slavík, Rovnost, Praha 1952, str. 29.)

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1816)

...
Naproti tomu dějiny filosofie neukazují ani trvání prostějšího obsahu, k němuž se nic nepřipojuje, ani pouhý proces poklidného přidávání nových poznatků k těm, jichž už bylo dosaženo; nýbrž zdá se, že nám spíše předvádějí pouze neustále se obnovující proměny celku, které nakonec nejsou již spjaty ani společným cílem. Naopak se vytrácí právě sám abstraktní předmět, rozumové poznání, a budova této vědy se nakonec musí rozplynout tak jako domýšlivost a zjalovělé jméno filosofie.
(1667, Úvod k dějinám filosofie, př. K. Slavík, Rovnost, Praha 1952, str. 24.)

Georg Wilhelm Friedrich Hegel (1816)

... Mínění je subjektivní představa, libovolná myšlenka, domněnka, která u mne může být taková či taková, u jiného zase jiná. Mínění je mé; není myšlenkou, mající o sobě obecnou platnost, není myšlenkou, existující o sobě a pro sebe. Ve filosofii však neexistují mínění; není filosofických mínění. U člověka, byť si to byl i dějepisec filosofie, rozpoznáme hned nedostatek základního vzdělání, mluví-li o filosofických míněních. Filosofie je objektivní věda pravdy, věda o její nutnosti, je pojmové poznání, není to domnívání ani spřádání nějakých mínění.
Ale především je ovšem dostatečně doloženou skutečností, že jsou a byly rozličné filosofie. Pravda je však jedna; tento nepřemožitelný pocit či víru má pud rozumu. Proto také může být pravdivá jen jedna filosofie. A protože jsou filosofie tak rozličné, pak, usoudíme, musí být ty ostatní pouhé omyly. Ale ...
(1667, Úvod k dějinám filosofie, př. K. Slavík, Rovnost, Praha 1952, str. 28.)