Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Hans Driesch (1924)

Slovem bůh označujeme ten pojem, který jakožto pojem svou logickou podstatou v sebe zahrnuje logickou podstatu všech skutečné[skutečnost] pokrývajících pojmů, tak jako pojmová podstata kuželosečka (v sebe zahrnuje) logickou podstatu paraboly, kružnice, elipsy a hyperboly. Pojem bůh je tedy myšlen jako „nerozvinutý, ale rozvinutí schopný pojem“ (byt obsahově ještě neurčený), neboť nerozvinutými, ale rozvinutí schopnými pojmy mají být míněny takové pojmy, které, tak jako matematické, jakožto rody v sobě skrytě zároveň nesou [obsahují] druhy.
Předmět „Bůh“ by pak byl tím skutečným předmětem, který v sobě obsahuje možnost existence všech skutečných předmětů ve všech fázích skutečného [skutečnosti], časového i bezčasého, jakož i zákon posloupnosti oněch fází, a který onu možnost převádí do skutečnosti.
Tento pojem boha můžeme formovat (utvářet), jak si přejeme. Otázka po „Boží existenci“ je však tato: existuje a nakolik existuje tímto pojmem boha míněný nejvýš skutečný předmět Bůh?
--------------------
*) Ordnungslehre, 2. vyd., str. 133 a j.
(1573, Metaphysik, Breslau 1924, S. 88-89.)

Hans Driesch (1924)

Wir bezeichnen mit dem Worte Gott denjenigen Begriff, welcher als Begriff, seinem logischen Wesen nach, das logische Wesen aller das Wirkliche deckenden Begriffe so in sich umfaßt, wie das Begriffswesen Kegelschnitt das logische Wesen von Parabel, Kreis, Ellipse und Hyperbel. Der Begriff Gott wird also als „unentwickelter entwickelbarer Begriff“ gedacht (obschon nicht eigentlich inhaltlich gesetzt), denn unentwickelte entwickelbare Begriffe sollen solche Begriffe heißen, welche, wie die mathematischen, als Gattungen die Spezies gleichsam verborgen in sich tragen*).
Der Gegenstand „Gott“ wäre derjenige wirkliche Gegenstand, welcher die Möglichkeit der Existenz aller wirklichen Gegenstände in allen Phasen des Wirklichen, zeitlichen wie zeitlosen, sowie das Gesetz der Abfolge jener Phasen in sich enthält und jene Möglichkeit in Wirklichkeit umsetzt.
Den Begriff Gott können wir formen, wie wir es wünschen. Die Frage nach der „Existenz Gottes“ ist vielmehr diese: Existiert und inwiefern existiert der durch einen Gottesbegriff gemeinte höchstwirkliche Gegenstand Gott?
--------------------
*) Ordnungslehre, 2. Aufl., S. 133 und sonst.
(1573, Metaphysik, Breslau 1924, S. 88.)

Emanuel Rádl (1918)

Kant měl velký vliv na německé pojetí práva. První zavedl do definice práva jako podstatnou vlastnost možnost donutiti postižený subjekt k jednání podle zákona, kdežto jiní filosofové necítili potřebu tohoto znaku; první také dogmaticky rozpojil, spoléhaje na Thomasia, právnictví a mravouku jako dva obory principiálně různé, čímž dal podnět k theoriím, jež konstruují právo nezávisle na všeobecných etických zásadách.
T.zv. romantická právní filosofie se vyvinula z odporu k nauce o t.zv. právu přirozeném, uznávaném v různých školách od doby klassické až do 19. století, a studovaném zvláště za osvícenství, jehož i Kant byl přívržencem. V racionalistickém osvícenství se rozuměly přirozeným prá/231/vem ty zásady právní, kterých dojde každý rozumný člověk bez ohledu na ustanovené zákony.
Toto přirozené právo se prý dá dedukovati z vlastností člověka, uznaných za základní (např. že jsou si lidé rovni, že každý baží po štěstí atp.) V ovzduší školy Schellingovy a prý pod vlivem politických theorií anglického odpùrce revoluce Burkeho povstal odpor proti tomuto přirozenému právu. Podle G. Huga neexistují právní zásady, poznatelné apriori, nýbrž právo se vyvíjí v dějinách a u různých národů různě. …
Hegel spojil nauku Kantovu s naukou těchto odpůrců přirozeného práva ve filosofický systém, který měl a má dosud veliký vliv. …
(0244, Romantická věda, Praha 1918, str. 230-31.)