Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jan Patočka (1976)

Nejdůležitější je však, zdá se, toto: jakmile uspořádání věcí obecných vystupuje z ničím nezaložené anonymity a ocitá se ve světle veřejnosti, stalo se nevyhnutelným hledat její založení na základech bytostných, principiálních. Zatímco egyptské uspořádání bylo přijímáno a pasivně prožíváno po tisíciletí bez otázky a neproblematicky, je polic od počátku vystavena problematizaci a nemůže se zachovávat, aniž se sama stává tématem myšlení, problémem.
Zkrátka: vztah původně-politického k filosofii nelze vyložit ani z kauzality, ať už byla pojata jakkoli, ani z jednostranné fundace; je to vztah, v němž jsou oba členy stejně původní. Teprve možnost odvážné velkorysé lidskosti dosažená v politickém životě BIOS POLITIKOS umožňuje na jedné straně, aby do života vstoupilo něco takového jako filosofické kladení otázek, filosofické tázání a bádání ze sebe, na druhé straně plodí možnosti veřejného života a kontinuitu jeho modalit tím, že se spolupodílí na tvorbě smyslu dějinné situace.
(O počátku dějin, in: 7190, Péče o duši III, Praha 2002, str. 237.)

Ivan Blecha (1998)

interpretace (z lat. interpretari, vykládat, překládat, umět posoudit) v širším smyslu výklad vůbec. V ↑hermeneutice jedna z metod, jíž má být smysl daného textu nebo jiného duchovního útvaru převeden do obecného a zpravidla jazykově fixovaného porozumění. Přitom se vědomě rezignuje na postulát úplné bezpředsudečnosti, neboť každé porozumění je vázáno na množství předchůdných, interpretaci ovlivňujících podmínek.
(Filosofický slovník, Naklad. Olomouc, Olomouc 21998, str. 192.)