Archiv Ladislava Hejdánka | Kartotéka

Jan Blahoslav Kozák (1946-47)

Jest jejich povinností, aby řekly, proč pokládají své poznatky za platné, tj. za noeticky platné, jiným slovem : za pravdy.
(Logika I., skripta 1946-47, cyklostyl, str. 5.)

Jan Blahoslav Kozák (1938)

… My vidíme pouze důsledky : útěk od víry v obecně platné pravdy, ba od víry v samu možnost jejich ; útěk od lidskosti a pohrdání humanitou, která klidí posměch pro svoje slabošství », dokud se její defensiva nestane hojně makavou. Pozorujeme útěk od víry v možnost všelidských základů kultury, ba i mravnosti. Celá vřava nynějšího světa, ve které se sváří fašismus, hitlerismus a cagoulardi s komunismem a trochu neurčitým pojetím demokratismu, má hluboký kontrapunkt. … /4/ …
Lidskost vadne a ustupuje brutalitě. kdykoliv se ztrácí pojem lidstva. Tento pojem není přírodovědný, nýbrž duchovní. Přírodovědecky se dostaneme k raovým teoriím. …
(7230, Věda a duch, Praha 1938, str. 3 – 4.)
Lidskost vadne a ustupuje brutalitě. kdykoliv se ztrácí pojem lidstva. Tento pojem není přírodovědný, nýbrž duchovní. Přírodovědecky se dostaneme k raovým teoriím. …
(7230, Věda a duch, Praha 1938, str. 3 – 4.)

Jan Blahoslav Kozák (1946-47)

Každá věda směřuje k nadčasové platnosti a každá pravda, pokud ji máme – … – je svou noetickou povahou « věčná », tj. nadčasová, vždy platná ; něco jiného jest, do jaké míry vědec a tudíž i logik toho dosahuje.
(Logika I., skripta 1946-47, cyklostyl, str. 5.)

Jan Blahoslav Kozák (1938)

... Pro naši úvahu je důležité, že se inteligentní člověk učí všecko, čeho se duševně dotkne, objektivovati. I své vlastní „nitro“, tj. svou vlastní mysl, může kus po kuse objektivovati; ale jen ve vzpomínce, anamnesi. Dokud nějaký stav nebo proces duševní trvá, žijeme jej a nemůžeme o něm reflektovati. Takovým objektivováním vlastního nitra se oblast subjektivní, sféra kolem jáství, sféra neurčených a splývavých pocitů zužuje. Sami vůči sobě jsme pak v mezích možnosti pozorovateli. Čím primitivnější mysl, tím více jest ovládána city, pudy, iracionálními sympatiemi. ...
(7230, Věda a duch, Praha 1938, str. 95.)

Emanuel Rádl (1918)

Kant měl velký vliv na německé pojetí práva. První zavedl do definice práva jako podstatnou vlastnost možnost donutiti postižený subjekt k jednání podle zákona, kdežto jiní filosofové necítili potřebu tohoto znaku; první také dogmaticky rozpojil, spoléhaje na Thomasia, právnictví a mravouku jako dva obory principiálně různé, čímž dal podnět k theoriím, jež konstruují právo nezávisle na všeobecných etických zásadách.
T.zv. romantická právní filosofie se vyvinula z odporu k nauce o t.zv. právu přirozeném, uznávaném v různých školách od doby klassické až do 19. století, a studovaném zvláště za osvícenství, jehož i Kant byl přívržencem. V racionalistickém osvícenství se rozuměly přirozeným prá/231/vem ty zásady právní, kterých dojde každý rozumný člověk bez ohledu na ustanovené zákony.
Toto přirozené právo se prý dá dedukovati z vlastností člověka, uznaných za základní (např. že jsou si lidé rovni, že každý baží po štěstí atp.) V ovzduší školy Schellingovy a prý pod vlivem politických theorií anglického odpùrce revoluce Burkeho povstal odpor proti tomuto přirozenému právu. Podle G. Huga neexistují právní zásady, poznatelné apriori, nýbrž právo se vyvíjí v dějinách a u různých národů různě. …
Hegel spojil nauku Kantovu s naukou těchto odpůrců přirozeného práva ve filosofický systém, který měl a má dosud veliký vliv. …
(0244, Romantická věda, Praha 1918, str. 230-31.)